Autor: Jérôme Loubry
Originální název: Les refuges
Přeložil: Tomáš Havel
Obálka: Martin Paytok
Nakladatelství: Metafora
Rok a místo vydání: 2020, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 344
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7625-128-1
O knize: Sandrine je novinářka, která by ráda uspěla a jednou byla uznávaná. Po přestěhování z velkého města do městečka v Normandii, ji osloví notář a žádá, aby se s ním setkala. Záhy se dovídá, že její babička je po smrti a ona má převzít veškerý její majetek. Sandrine se do toho nechce, musí však odplout na nedaleký ostrov, kde se babička rozhodla prožít svůj život. Všichni na ostrově, starší lidé, ji milovali. Byli to její přátelé a měli ji moc rádi. Všichni ji líčí jako usměvavou a milou ženu. Jenže podle Sandrininy mámy byla zcela jiná. Kde je tedy pravda? A proč odmítají opustit ostrov? Kdysi na něm byl prázdninový tábor, který však byl rychle zrušen a když Sandrine vstoupí do haly, kam nikdo s ostrovanů nechodí, okamžitě je jí jasné, že tu něco nehraje. Co všechno tito lidé skrývají? A proč se za několik hodin Sandrine nachází na pevnině celá od krve, která není její a nic si nepamatuje?
Můj názor: Útočiště je psychologický thriller, který napsal Francouz
Jérôme Loubry. Ve své zemi je velmi oblíbený a je jen dobře, že nakladatelství
Metafora pod záštitou
Grada Publishing i nám představilo tohoto autora. Jsem si jistá, že své fanoušky si našel.
Jediná možnost, jak přežít, je uniknout…
Kniha je rozdělena na čtyři části, které se jmenují
První bóje,
Druhá bóje,
Třetí bóje a
Poslední bóje. Ty mají ještě podnázev a po celou knihu nás provází báseň
Král duchů od
Goethe. Tu jsem si pak našla celou, abych více pochopila tento příběh.
Hned v úvodu se nacházíme na přednášce na fakultě, kdy profesor svým studentům nastíní případ, který se stal v osmdesátých letech a na který pak bude mít dotazy. A nám se otevírá neuvěřitelný příběh o dvou ženách, Sandrine a Suzanne. Obě jsou příbuzné, se Sandrine se podíváme do listopadu 1986 a se Suzanne pak do roku 1949.
„Zaměstnej si mysl…
Recituj si třeba svoji báseň…
Bude to tak snazší…
Až tě zítra paní učitelka vyzkouší, uvidíš,
že mi budeš vděčná…
Pojď…
Pojď blíž…
Bude to tak snazší…“
Když se Sandrine dozví o smrti své babičky, kterou v životě neviděla, musí obstarat její pozůstalost. Na nedalekém ostrově vlastnila dům a je třeba se podívat, co všechno v něm je. A jestli bude možnost to všechno nechat ostatním obyvatelům ostrova, tím lépe. Na ostrově mnoho lidí není, jen další starší lidé, kteří marně doufají v poklidnou smrt. Na ostrově byl kdysi dětský tábor, který však po nešťastné události skončil. Jenže vedoucí tábora byli nuceni na ostrově zůstat. Co se tenkrát stalo tak hrozného, že mají všichni strach?
Tak tuto otázku jsem si pokládala několikrát. A když jsem si myslela, že mě snad nic nemůže překvapit,
Druhá bóje mě rozsekala. Absolutně vše bylo překopáno, převráceno a děj nabral absolutně jiný směr, na čtivosti, napínavosti, zvědavosti, a že bych odložila knihu, bylo nemyslitelné. To jsem však ještě netušila, co mě čeká v
Třetí bóji. Ta překonala tu
Druhou. Autor nastavil vysokou laťku a dokázal, že čtenáře dokáže udržet v bdělosti. Vše, co jsem si usmyslela, že to bylo tak a tak, bylo nakonec úplně jinak a já nevěřila svým očím.
Jérôme Loubry si s námi hraje. Nikdy jsem se nesetkala s knihou, která by pohltila tolik příběhů do jednoho. Rozehrál tu hru, kterou nikdo nedokáže ovládnout a která je opravdu nepředvídatelná. Skvěle nám popsal, jak je lidská mysl křehká a že se kdykoli můžu stáhnout do sebe. Každý jedinec se s danými situacemi vypořádává po svém a zde nám ukázal i tu druhou stránku. Že někdy ve stresových situacích a jejich následcích se naše mysl obalí pevným, nepropustným obalem a nehodlá nikoho a nic vpustit dovnitř.
Pokud jste
Útočiště ještě nečetli, rozhodně doporučuji! ☺
Bodování:Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada! Knihu si můžete zakoupit zde.
