pondělí 4. května 2020

Recenze ✩ Čas ztracených holubic ✩ Sofi Oksanen

Autor: Sofi Oksanen
Originální název: Kun kyyhkyset katosivat
Přeložila: Linda Dejdarová
Doslov napsala: Viola Parente-Čapková
Obálka: Pavel Hrach
Nakladatelství: Odeon; edice Světová knihovna (svazek 142)
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 320
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-207-1507-4

O knize:
Třetí říše právě vyhnala Rudou armádu z Estonska. Zemi si přisvojila, neboť tu má své záměry. Estonce využije ke svému prospěchu, kdo se vzepře, zemře. Kostky byly vrženy a tři hlavní hrdinové se s novou skutečností musí poprat, jak nejlépe umí. Ne každý je ochoten Němce přijmout jako své osvoboditele. A někdo chce přežít za každou cenu.

Čeho všeho je člověk schopen se dopustit? Kolik sousedů je ochoten udat? Jak moc chce vyšplhat na společenském žebříčku? Pro moc? Pro peníze? Pro pouhé přežití? A jaké to je ve Státní bezpečnosti?

Můj názor:
Sofi Oksanen je finsko-estonská spisovatelka, která má na kontě několik ocenění a pět knižních příběhů. Mě si získala před několika lety svou Očistou, která mě doslova vtáhla do děje, uchvátila a přesvědčila, že s touto autorkou zdaleka nekončím. Od té doby u nás byly přeloženy všechny její knihy a s podzimem by měla vyjít novinka Psí park.
„Všechny nás pozabíjejí.“
Čas ztracených holubic je rozdělen na šest částí, které jsou rozděleny do dvou časových linií: 40. a 60. léta. Nechybí ani prolog a epilog. K tomu tu máme vysvětlivky zkratek jako třeba Glavlit nebo KSSS. Kapitoly jsou velmi krátké a autorka vždy uvedla rok i místo, kde se příběh právě nachází.

Estonci to neměli jednoduché. Začátkem 40. let je ovládli bolševici, i přesto, že přes 20 let byli samostatný, nezávislý stát. Ve 41. přišli Němci a Estonci vstupovali do jejich vojsk. Koncem války přišla Rudá armáda a osvobodila je od okupantů. Estonci se opět připojili k Sovětskému svazu, až do 90. let. A přesně do této doby, tedy mezi bolševiky, nacisty a následně sověty, Sofi Oksanen zasadila příběh.

V té době bylo v Estonsku mnoho odbojářů a lesních bratrů. Náš hrdina Roland byl jedním z nich. Bojoval za Estonsko. Nechtěl žádné okupanty, stejně jako jeho bratři. Jenže všichni, ať už Němci nebo Sověti, všichni je honili a vraždili. Protože je nechtěli. Roland tedy musel prokázat pevnou vůli a opustit rodinu. A každý, kdo jim pomáhal, byli už dopředu odsouzení. Rolandův bratranec Edgar nebyl takové povahy, jak se zpočátku jevil. Nebyl tak odvážný, a přesto dokázal mnoho věcí…
Juudit se nechtěla setkat s ženami, které budou povídat o svých mužích vracejících se domů, ani s těmi, jejichž ženichové, otcové a bratři už vyšli z lesa nebo dezertovali z rudých jednotek bojujících v Estonsku a ve Finském zálivu. Neměla by si s nimi co říct; vždyť ona svému muži neposlala jediný dopis.
Parts byl oddaný komunismu a dělal vše proto, aby země prosperovala. Měl tajné úkoly a jeden si vytvořil sám. Narazil totiž na něco, co by ho mohlo ohrozit. A tuto hrozbu potřeboval odstranit, za každou cenu. Nebál se zajít až do krajností. Parts byl člověk mnoha převleků. Dokázal se sžít s každým režimem, skvěle zapadl.

Další postavou, která dostala slovo, byla Juudit. Edgarova manželka, která sama čeká, co bude. V Tallinu se právě bombarduje a musí nějak přežít dobu. Také neví, zda její muž stále žije, ale raději by, kdyby ne. Jejich manželství nebylo takové, jaké si představovala. Její osud však spočívá v něčem jiném. Zamilovala se do nepřítele, jehož národ okupoval její zemi. Její budoucnost byla vysněna, a přesto se nevyplnila. Nakonec se musela rozhodnout, zda bude s nepřítelem nebo bude pomáhat Rolandovi.

Sofi Oksanen tu skvěle vykreslila životy tří lidí, kteří měli nějakým způsobem zasadit do dějin Estonska. Nebála se zajít do krajností a bez zbytečných skrupulí. Syrově, tvrdě a jedinečně. Roland bojující za svobodu, i kdyby měl přijít o život. Juudit, která konečně našla lásku svého života, ale nakonec se musela rozhodnout, na jakou stanu se přidá. A Parts, muž mnoha převleků. Tato postava je asi nejvýznačnější. Kolikrát jste ochotní zběhnout? Kolikrát jste ochotní věřit v jeden režim a následně v jiný? Kolikrát jste ochotní obětovat i své nejbližší, jen abyste přežili jen Vy? Kolikrát jste schopní zradit svůj národ? Muž bez svědomí.

Kniha nebude asi pro každého, ale dejte jí šanci. Čas ztracených holubic je skvělá kniha, která Vás nenechá spát. Vtáhne do děje a nehodlá pustit. Sofi se pustila do historie Estonka a bravurně vykreslila tři hlavní postavy. Skvělá charakteristika. Nebála se poukázat na tehdejší dobu. Konečné vyústění, kdy Parts pátral po osobě, která by mohla změnit jeho život k horšímu, nebylo překvapující (část jsem si domyslela předem), ale v závěrečném epilogu překonala všechno na celé čáře.

Bodování:

2 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze. :) Od autorky jsem četla Baby Jane a rozhodně se jedná o zvláští knihu. Autorka se dle mého názoru nebojí jít proti proudu a podle toho její díla vypadají. Zrovna tahle kniha mě příliš neláká, ale Očista, kterou vychvaluješ mě láká hodně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebojí se jít proti proudu, to máš pravdu. Každá její kniha je jiná. A každá je odvážná, rázná, syrová. Baby Jane se mi nečetla zrovna nejlépe a nadšená jsem z ní moc nebyla. Přesto jsem ráda, že jsem ji četla. A Očistu doporučuji. Ta je skvělá, četla jsem ji několikrát a dokonce byla zfilmovaná (ten je taky skvělý) a ještě se dostala na divadelní prkna. To by mě zajímalo asi nejvíc, protože si to nedovedu představit.. :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)