Co bych na sebe ještě práskla?

Napadlo mě, že Vás možná zajímá, kdo má tenhle blog na svědomí. Jaké mám záliby a jaká jsem? Možná někdy napíšu pokračování, ještě nevím. Každopádně, tento článek je psán v heslech. Co mě zrovna napadlo a jedná se o věci, které mě asi nejvíce přiblíží :)

O mně

Tento článek jsem slíbila asi před měsícem, ale až teď jsem se odhodlala k napsání. Chtěla bych se Vám představit a napsat o sobě pár nesmyslů. Nikdy mi nešlo popsat někoho jiného, natož sebe, takže to bude oříšek. Ale tak v krátkosti.

Jak jste z mé přezdívky určitě vydedukovali, jmenuju se Iveta. Vlastně to žádná přezdívka není, skoro všichni mě tak oslovují. Už mi není -náct, ani 20, ale ještě ani 30 (to číslo se mi přestává líbit). Bydlím nedaleko Brna a možná se v brzké době přestěhuji o pár nesmyslných kilometrů blíž.

Jsem pracující člověk, školu mám dávno za sebou a pár pokusů o přijetí na vysokou také. Bohužel mě nevzali, ale teď už mi to tolik nevadí. Se svým životem jsem docela spokojená. Mám milující rodinu, hrstku bezva kamarádů a přítele, kterého bych za nic na světě nevyměnila. S tou prací už je to horší, ale mám ráda staré dobré zajeté koleje a nerada vybočuju. Ale pořád si říkám, že snad někdy, třeba po mateřské...

Jsem srab, povaleč a lenoch. Na druhou stanu mám ráda řád, a když mě to chytne, všechno musí být perfektní. Nejsem perfekcionistka, ale někdy mám pocit, že se k tomu přibližuju. Jsem flegmatik, melancholik a introvert. Ale když mě vážně naštvete, stává se ze mě neřízená střela ala cholerik. Nemám ráda lež, přetvářku a pomluvy. Bohužel s těmito třemi neskutečnými zhovadilostmi bojuju často.

Mám ráda dobré jídlo, hudbu, přírodu, jednoduchost a samozřejmě knihy. Z barev mám nejraději černou, šedou, modrou, fialovou a zelenou. Neoblíbené jsou žlutá, oranžová, fosforové a některé pastelové barvy. Nezajímám se o módu, šminky, účesy, nehty, diety. Ráda na novinkách koukám na rekonstrukce bytů a domů nebo jiné úpravy, třeba zahrad.

Mezi mé další záliby patří cestování a poznávání jiných koutů naší maličké vlasti. I u nás je krásně, a když do ciziny, tak Skandinávie, Irsko, Nový Zéland, Skotsko, Velká Británie a Island (krásný to sen). Možná Francie a Itálie, ale tam jedině za památkami. A když se vydám na výlet, nesmím zapomenout foťák. Fotím hrozně ráda, i když vím, že moje fotky stojí za prd.

Toť prozatím vše. Mám v plánu sem přidávat články, které mě víc přiblíží a které řeknou něco víc z mého života, povahy a osobnosti.