Recenze ✩ Na co Alice zapomněla ✩ Liane Moriarty

Autor: Liane Moriarty
Originální název: What Alice Forgot
Přeložila: Šárka Kadlecová
Obálka: David Dvořák
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2015, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 432
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-2729-9

O knize:
Alice Loveová je čtyřicátnice, která má vše pod kontrolou. Žije ve svém vysněném domě, se svými třemi dětmi, vede společenský život, pořádá školní akce a různé večírky a již velmi brzy bude rozvedená. Jedno páteční odpoledne na hodině stepu upadne a praští se do hlavy. Po probuzení si nepamatuje, kde je ani kdo jsou ti cizí lidé. Alice totiž ztratila paměť. Nepamatuje si nic za posledních deset let. Neví, co všechno se změnilo, že se rozvádí, ani že má tři děti. Myslí si, že je jí dvacet devět a že čeká Rozinku, tedy devítiletou Madison.

Vrátí se jí paměť? Dokáže se vyrovnat s tak velkou změnou a ztrátou? Dokáže něco napravit? A chce to vůbec?

Můj názor:
Na Na co Alice zapomněla jsem byla velmi zvědavá. Anotace zněla lákavě, četla jsem plno kladných reakcí a Liane Moriarty slibuje mnohé. Jak se mi kniha tedy líbila?

Může vás snad potkat něco lepšího než ztráta paměti?

Alice je hlavní postava tohoto příběhu, ale své slovo tu má ještě Elisabeth a Frannie. Elisabeth je její sestra, které se nedaří otěhotnět. Frannie je jejich babička, která ovšem jejich skutečnou babičkou není. Ta si píše blog, kde se svěřuje se svými myšlenkami, událostmi v rodině a přikládá fotky.

Asi polovina knihy se odehrává ve třech dnech, od pátku až do neděle. Tedy od onoho úrazu až po příjezd dětí z víkendové návštěvy u otce. K tomu všemu okolo sta stránek (což je dost) s Alicí zjišťujeme, co se vlastně stalo. Co všechno se během těch deseti let změnilo a proč byla na hodině stepu. A to všechno během jednoho nemocničního odpoledne.

Kdysi jí řekla Elisabeth – velice přesvědčivě a tvrdě –, že ten pravý ji nenaplní, že štěstí musí hledat v sobě, a Alice souhlasně pokyvovala, přestože si myslela: „Ale ano, naplní.“

Je vtipné pozorovat, jak Alice zjišťuje, čeho všeho s Nickem, jejím rozvádějícím se manželem, dosáhli a její znovu setkání s dětmi. Přesto mi jí bylo líto, když zjistila, v jakou ženu se změnila. Ve zlou panovačnou mrchu a její o deset let mladší já jí opovrhovalo. Co všechno ji k tomu dohnalo? Proč s ní všichni její blízcí jednají, jako by byla cizí? Proč si od ní drží odstup a proč s ní nechtějí komunikovat? A kdo byla Gina? Proč o ní všichni mluví? Vždyť jí to jméno nic neříká, tak proč s ní všichni jednají, že pro ni byla důležitá? Alice zjišťuje, že ztratila mnohé a musí vše vybojovat zpět.

Na více jak čtyři sta stránkách se nám otevírá příběh, který by nechtěla zažít žádná z nás. Ztratit deset let a nepamatovat si narození ani jednoho svého dítěte, když si myslíte, že čekáte to první, je více než šílené a děsivé. Alice to však pojala hrdinsky, pro mě mnohdy až s humorem. Jenže se tu nesetkáváme jen s Alicí. Její sestra Elisabeth tu má také slovo. Píše domácí úkol pro svého doktora, ve kterém se vypořádává se svými myšlenkami, bolestí, ztrátou, strachem. Její osud je smutný a přiznávám, že v jednu chvíli se mi zastavilo srdce a nemohla jsem dýchat. Tak moc mě zasáhla skutečnost, že nemůže otěhotnět. Její naděje však není nekonečná a časem zahořkne. A nedávná roztržka s Alicí ji vrhla do ještě větší zahořklosti. Její činy jsou někdy nepochopitelné, ale nedokážu si představit, jak bych v podobných situacích jednala já, na jejím místě.

Tak nějak jsem tušila, jak asi kniha skončí a můj odhad byl správný. Alice opravdu musela projít těžkou zkouškou, aby se stala novou ženou. I Elisabeth musela udělat veliký krok dopředu, aby se konečně přestala trápit.

Celý příběh se četl velmi pěkně a kniha mě bavila. Dokonce bych řekla, že je jedna z nejlepších, co jsem četla. Měla spád, nějaké to tajemství, děti byly vtipné, i Alice samotná. Takže ano, dávám plný počet.

Bodování: