Recenze ✩ Všechny barvy noci ✩ Karine Lambert

Autor: Karine Lambert
Originální název: Toutes les couleurs de la nuit
Přeložil: Tomáš Kybal
Nakladatelství: Metafora; edice 7lásky (svazek 15)
Rok a místo vydání: 2020, Praha
Vazba knihy: brožovaná
Počet stran: 272
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7625-138-0

O knize:
Vincent Moreli je tenisový trenér. Tuto hru miluje nade vše už od útlého věku a nedokáže si svůj život bez ní představit. Až do doby, kdy mu doktorka Catherine Leroyová sdělí, že má Leberovu zrakovou neuropatii. Oční choroba, díky které přijde během pár týdnů o zrak. Vincent zprvu nechápe, ale postupně mu vše začíná docházet. Čeho všeho se bude muset vzdát a jak bude žít? Co na to řekne jeho přítelkyně? Každý se s tím musí vypořádat po svém a Vincent odjíždí na venkov, kde to jako dítě miloval. Známý dědečkův starý dům mu dodá pocit jistoty a novou naději. Jeho zrak však začíná slábnout a on najednou zjišťuje, že si ve svém životě musí nastolit řád. A jen opravdu pár lidí mu v tom můžou pomoci…

Můj názor:
Všechny barvy noci je další v řadě edice 7lásky nakladatelství Metafora. Karin Lambertová si nevybrala lehké téma a byla jsem zvědavá, jak si s ním poradila. Jak se mi tedy kniha líbila?

Kdyby si musel vybrat…
Slepý od narození, nebo před tím vidět?

Na necelých tři sta stránkách se nám otevírá příběh, který čítá 57 kapitol a je rozprostřen po dobu pěti měsíců. Hlavní hrdina tu bojuje až do poslední chvíle a jeho vnitřní myšlenky jsou zaznamenány pod každé označené datum.

Vincent je úspěšný tenisový trenér. Jeho život je jako z pohádky, má spoustu přátel a milující přítelkyni. Když je mu však diagnostikována ona choroba, je zničen. Jaký má jeho život najednou smysl? Proč se to muselo stát zrovna jemu? A jak se s tím dokáže poprat? Najednou zjišťuje, že jeho život není, jak si ho představoval. Nejen že pozná opravdovou povahu svých přátel, ale nedokáže s nikým najednou komunikovat. Ani se svou rodinou. A jediná osoba, která ho měla podržet…

Nikdy už nevidět světlo zapadajícího slunce na antuce tenisového kurtu?

Vincentův zrak postupně slábne a musí se naučit spoustu věcí znovu. Odjíždí na venkov do dědečkova starého domku, kde prožil nejhezčí chvíle svého dětství. Najednou začne vnímat jinak, ostatní smysly jsou v popředí a začne se připravovat na život ve tmě. Potká ho spousta překážek, které ale dokážou posílit. Poznává však také nové lidi, objevuje nová přátelství a možná i něco více.

Je to velmi emotivní příběh, který nebyl napsán lehce. Jak také psát o takovém tématu? Některé pasáže byly trochu nudnější, ale poté přišla další emotivní situace, která skvěle vtáhla do děje. Kapitoly jsou navíc kraťoučké, takže kniha je přečtena opravdu brzy. Vincentovy myšlenky zapsané na začátku kapitol jsou opravdu skvělé, některé k zamyšlení a některé až mrazily. Protože právě při nich Vám jako čtenáři dochází problém celé situace. Co bych jen dělala já? Jak bych se s tím poprala?

Karin Lambertová napsala příběh, který zasáhne nejedno srdce. Kniha je napsaná tak nějak zvláštně a přesto krásně. Autorčin styl psaní nemusí každému sednout a jiný se můžou hůře začíst. I já měla trochu problém, ale nakonec jsem si zvykla a knihu si naplno užila. Určitě zajímavý pohled na tak smutnou a bolestivou situaci. Věřím, že spoustě čtenářům se bude kniha líbit.

Bodování:

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada! Knihu si můžete zakoupit zde.