pátek 13. srpna 2021

Recenze ✩ Strážkyně pramene ✩ Emmi Itäranta

Autor:
Emmi Itäranta
Originální název: Teemestarin kirja
Přeložil: Michal Švec
Obálka a grafická úprava: Tereza Králová
Nakladatelství: Plus; edice Pestrá řada soudobé prózy (svazek 8)
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 288
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-259-0258-5

O knize:
Po velké přírodní katastrofě je svět uvrhnut do bídy. Lidé nemají co do úst, nemají žádné peníze a co je horší, vody je nedostatek. Proto si vojsko vzalo vše na starost a dbá na to, aby nikdo nedostal ani o kapku vody více a dostalo se na každého. Kdo zatají jakýkoli vodní zdroj, bude potrestán. Neboť toto je ten nejhorší zločin.

V malé vesnici neznámo kde je mladá žena jménem Noria. Její otec je čajový mistr a jeho obřady jsou ty nejvyhlášenější. Chodí k němu ti nejváženější z úřadů. Noria se má stát jeho nástupkyní. Jenže být čajovým mistrem není jen o čajích, musí střežit to největší tajemství – pramen čerstvé vody. Dokáže se tomu postavit čelem nebo podlehne zbídačeným pohledům lidí z její vesnice...

Můj názor:
Knihu jsem kdysi dostala jako dárek a časem upadla v zapomnění. Nakonec uběhlo skoro sedm let, než jsem ji konečně otevřela a jsem za to i ráda. Protože tenkrát bych se do knihy nedokázala začíst jako teď a neviděla v ní spousty skrytého…
Můžu si zvolit vlastní začátek.
Možná si zvolím i vlastní konec.
Začátek byl ten den, kdy mě otec vzal na místo, které neexistuje.

Strážkyně pramene je rozdělena na tři části, které jasně oddělují příběh. Nechybí ani prolog a epilog. Děj je zasazen někde ve Finsku, do neurčité doby. Víme jen, že nikdo toho moc nemá, vody je nedostatek a ve světě vládne chaos a nikdo neví, co bylo před přírodní katastrofou. Kdy vlastně byla?

Hlavní hrdinka Noria se narodila do rodiny, kde se konají čajové obřady. Taková rodina je vážená a čajový mistr musí znát jasně daný řád. Noriin otec je právě oním čajovým mistrem a protože nemá syna, rozhodne se do čajových příprav zasvětit své jediné dítě, dceru Noriu. Ta je nadšená, vždyť to byl její sen. Ale musí se vypořádat s předsudky. Navíc, jak to, že jejich čaj je tak velmi lahodný? Jak dokážou z tak špatné vody vytvořit něco tak skvělého?

Noria je chytré, přemýšlivé a citlivé děvče. Ví, kde je její místo a jakou cenu má rodinné tajemství. Také se nejednou musí vypořádat s nepřízní osudu a její zvědavost mnohdy až hraničí se záhubou. Přesto bojuje dál. Autorka skvěle popsala její pocity i činy jejích protivníků.

Strážkyně pramene je napsaná zvláštně a přesto tak poutavě, že nedokážete odtrhnout oči. Každá další část nabírá na intenzitě a mé nadšení a zvědavost bylo větší a větší. Tak strašně moc jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne. Autorka Emmi Itäranta psát rozhodně umí a své čtenáře udrží v napětí. Někomu by mohlo vadit, že se nedozví nic o přesnějším datu, kdy se příběh odehrává, ani o katastrofě, která onen svět uvrhla do tak nezáviděné situace. Naproti tomu máme větší prostor na fantazii a příběh každého z nás zavede k jinému konci. A právě toto bylo na celé té knize to nejzajímavější.

Emmi Itäranta si vybrala rozhodně zajímavé téma a přemýšlivě popsala, jak by asi vypadal svět bez vody. Opravdu by vládlo vojsko? Opravdu by byl nastolen tak tvrdý režim? A co všechno by se zapomnělo? Minulost, historie, šlo by jen o přežití? Nebo by se našel někdo, kdo by usiloval o zanechání všeho dávného..? Těch otázek je nepřeberné množství a my můžeme jen hádat.

Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Bodování:

2 komentáře:

  1. O knize slyším poprvé, ale na první pohled mě zaujala obálka. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu vůbec neznám, ale znám to, že občas kniha propadne "do zapomnění" a pak když ji konečně otevřeš, tak si říkáš: "Proč jsem ji tak dlouho odsouvala??" To jsem měla u knihy "Díky za vzpomínky" - autor Cecelia Ahernová.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)