Recenze ✩ Žena v kleci ✩ Jussi Adler-Olsen

Autor: Jussi Adler-Olsen
Originální název: Kvinden i buret
Přeložila: Kristina Václavů
Obálka: Stephanie Weischer
Nakladatelství: Host
Rok a místo vydání: 2011, Brno
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 408
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7294-510-8

1. díl ze série Případy oddělení Q

O knize:
Carl Mørck je po nešťastném policejním zásahu přeložen na nové oddělení, které se má zabývat nevyřešenými případy. Na pomoc mu přidělí arabského přistěhovalce Asada, který je z policejního vyšetřování nadšený. Jeho způsoby jsou však ne vždy vhodné a Carl má co dělat, aby ho upozornil. Jejich první případ se týká mladé političky Merete Lynggaardové, která před pěti lety záhadně zmizela. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Zanechala po sobě nesamostatného bratra a plno otázek.

Carl s Asadem narážejí na spoustu nesrovnalostí a mají stále více otázek. Je možné, že je stále na živu? Kdo ji mohl unést a kdo by jí chtěl ublížit?  

Můj názor:
Jussi Adler-Olsen mě zaujal až třetím dílem Vzkaz v láhvi o Carlu Mørckovi. Od té doby byla vydána další várka pokračování a já vlastně až díky Čtenářské výzvě 2020 na Databázi knih konečně otevřela první díl, Žena v kleci. Jak se mi tedy líbil?

„Poslyš, Asade, cos mu vlastně řekl, když jsi mu volal?“ houkl Carl, když zavěsil.
„Tomu chlapovi? Že chci mluvit s jeho nadřízeným a ne jen s nějakým přednostou.“
„Ale přednosta je nadřízený, Asade.“

Kniha má třicet devět kapitol, včetně prologu a epilogu. Kapitoly jsou krátké a stránky tak díky tomu rychleji ubývají. Hlavní postavou je Carl Mørck. Policista, který po nevydařené policejní akci, při které zemřel jeho kolega a druhý je vážně zraněn, má více problémů sám se sebou. Neustále musí něco dělat, nezaobírat se myšlenkami "co kdyby" a jeho kolegům je stále více na obtíž. Jeho nadřízený ho však jmenuje vedoucím nového oddělení, kde bude řešit starší, nevyřešené případy. Díky tomu máme možnost sledovat vznik oddělení Q.

Ze začátku se mi nedařilo se začíst. Autor píše trochu chaoticky, přeskakuje z jednoho děje do druhého. Poté, co jsem si na tuto chaotičnost zvykla a do příběhu se konečně ponořila, děj začal odsýpat. Co se Merete skutečně stalo? I s ní máme kapitoly, v rozmezí od 2002 – 2007. Prožíváme s ní okamžiky před jejím zmizením, ale i utrpení, která následně zažívá. Dozvíme se něco málo z nešťastné dopravní nehody, která se stala, když byla ještě dítě a jak silné pouto má ke svému bratru Uffe. Její osud není lákavý ani šťastný a vyvstává mnoho otázek.

Hlavní vyšetřovatel Carl Mørck mi byl od první stránky protivný a po celou knihu si mě nenaklonil. Jeho chaotické myšlenky tomu také nepomohly. Přesto je chytrý a ví, jak má se svými nadřízenými mluvit. I jak dosáhnout svých cílů. Naproti tomu jeho nový podřízený Asad je z jiného těsta. Jeho veselá nálada, rozvernost, nadšení z policejní práce a upřímnost mě vždy pobavily. V knize je skvělým světlým bodem. K tomu všemu se okrajově řeší případ, kdy Carl dopadl tak neslavně. Policie musí dopadnout i tohoto vraha…

Po celou dobu jsem měla pocit, jakoby kniha byla napsána na vařené nudli. Chybělo mi napětí, tajemství a Carl tomu také moc nepomohl. Vlastně od začátku příběhu nám je jasné, co se Merete stalo a pozornější čtenář si vše domyslí velice brzy. Ke konci knihy, kdy souvislosti dojdou i našim vyšetřovatelům, se vše obrátilo a já hltala každé slovo. Je tady jasné, že Jussi Adler-Olsen dokáže zaujmout. Jen to chce trpělivost. Přesto jsem zvědavá na pokračování.

Bodování: