Recenze ✩ Lesní lišky a další znepokojivé příběhy ✩ Antologie finských fantastických povídek

Antologie finských fantastických povídek
Přeložili: Martina Bendová; Kateřina Janoušková; Anna Jirásková; Laura Kauppinenová; Tomáš Pavelka; Soňa Wojnarová; Eliška Zoubková
Doslov napsali: Viola Parente-Čapková; Jan Dlask; Lenka Fárová
Ilustrace na obálce: Nataliia Sychevska
Nakladatelství: Pistorius & Olšanská; edice Scholares (svazek 49)
Rok a místo vydání: 2016, Příbram
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 128
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-87855-62-1

O knize:
Finské podivno. I tak by se daly popsat příběhy této knihy. V antologii se nachází sedm povídek oblíbených finských autorů, kteří se nebojí míchat magické prvky, zaklínadla, staré příběhy o dravých šelmách nebo se vydat na druhou stranu a podivně zodpovědět na několik otázek.  

Můj názor:
Kniha Lesní lišky a další znepokojivé příběhy mě zaujala hned po vydání. Trvalo však čtyři roky, než jsem se konečně odhodlala si ji koupit a přečíst. A jaký jsem z ní měla pocit?

„Křivohnát je buď tak trochu šílený a hloupý, anebo skoro vrah,“ prohlásil Rošťák. „Utekl, i když si myslel, že jsem se chytil do pasti, nebo že jsem aspoň vážně zraněný. Nevěděl, že jste tam se Špuntem taky. Kdybych se opravdu chytil do pasti a byl sám, mohl jsem tam pěkně trpět a umřít úplně stejně jako zvířata.“

V knize najdeme sedm povídek od známých finských autorů (Johanna Sinisalo, Leena Krohn, Maarit Verronen, Jyrki Vainonen, Pasi Ilmari Jääskeläinen, Tiina Raevaara, Anne Leinonen) a některé jsou opravdu podivné. Každý autor píše zvláštně a svým jazykem. Na konci každé povídky se pak ve zkratce dočteme o jejich životě a tvorbě a na úplném konci knihy na nás čeká doslov Podoby finského podivna od Lenky Fárové, Jana Dlaska a Violy Parente-Čapkové.

Jak jsem psala, každá povídka je zvláštní. A jedinečná. Autoři nám svým prostřednictvím popsali, jaké to je žít tam nahoře. Jaké úskalí lidé zažívají a jaké mají strasti. Trochu nadpřirozena v každé povídce dodá na fantastičnosti a my si pak můžeme lámat hlavu, co nám chtěl autor vlastně říci.

S Johannou Sinisalo se v povídce Transit podíváme za potížistou, který se nechce začlenit do společnosti. S jednou dívkou provede čin, který mu později nejde na rozum a hlavně jak ona dívka mohla takto jednat, když podle jejích známých toho nebyla schopná. Maarit Verronen a její Lesní lišky zase dokazují, jak stačí málo a člověk se může zbláznit. Obzvláště na vesnici, kde se chodí spát se slepicemi. Jen ten vesnický blázen má své touhy a nutkání… Motýl však byl asi nejpodivnější. Jyrki Vainonen napsal povídku tak zvláštní, až jsem přemýšlela, kdo ve skutečnosti ten motýl je. Jeho tajné přání se mi zařezávalo do kůže a chtěla jsem ho vypustit na svobodu.

„Švábi se prohánějí ve spíži, protože tam není nic než prázdno, a na šišku salámu se čeká celé týdny a ceny neustále stoupají a všechno je bezútěšně šedivé...“

O každé povídce bych mohla psát a psát, ale to by bylo na dlouho a nechci prozradit víc, než je nutné. Každá povídka je jedinečná, některá tajemná s lehkými magickými prvky a skoro každá mě upoutala. Ano, skoro každá. Leena Krohn mě se svou Čarodějnou kolébkou a snem vydat se na druhou stranu nezaujala a já si neustále říkala, kdy to asi skončí. Své zastoupení tu má i Pasi Ilmari Jääskeläinen. Kéž bychom tu byli taky je zajímavá, velmi čtivá a odvážná. A pokud jste četli jeho Literární spolek Laury Sněžné, tak v podobném, magickém duchu je napsaná celá kniha.

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy je velmi zajímavá kniha, která nenechá nikoho na pochybách. Ať už jste zastánci finského podivna či ne, tahle drobná knížka Vás určitě zaujme. Povídky jsou chytlavé, čtivé a čtenáři dávají prostor na fantazii.

Bodování: