Už je to dlouho, co jsem uveřejňovala článek o mých nových knihách. Za prvé nebylo moc času a za druhé mi vždy měl přijít další balíček, tak jsem chtěla počkat, až jich nakonec přišlo několik. No, pondělním dnem, kdy se mi tu knihy nakupily, jsem si řekla, že bych s tím měla něco udělat. Vždyť mám některé přečtené a na některé napsané recenze. Takže? Hurá do toho.
Lucy nic nechybí, má dobrou práci v hotelu a přítele. Jenže stačí jedna jediná nehoda a vše se změní – dostane padáka a kopačky. Její život je náhle v troskách, nedaří se jí najít novou práci, úspory docházejí a už brzy nezbude nic jiného než se přestěhovat zpátky k rodičům, a to za žádnou cenu nechce. Takže když jí personální agentura nabídne místo manažerky hotýlku Polární záře na Islandu, okamžitě přijme i přes to, že nesnáší zimu. Po příjezdu se nemůže zbavit dojmu, že udělala chybu. Jako šéfová se navíc uvede naprostým trapasem, takže pochybuje, jestli ji podřízení přijmou. Jenže pak jako by jí osud dal znamení, že má zůstat. V noci se na nebi roztančí polární záře a Lucy se při sledování toho fascinující podívané rozhodne vytěžit z téhle životní příležitosti co nejvíc. Využije všech svých znalostí a zkušeností a postará se, aby se z Polární záře stal nejúžasnější romantický hotel na celém Islandu! Hotel má špatné hodnocení a je poloprázdný, takže ji čeká pořádně tvrdá práce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo snaží škodit. Jsou k ní všichni kolegové upřímní? Může jim důvěřovat? Navíc ji začíná zneklidňovat barman Alex… Mezi ním a Lucy to sice jiskří, ale záhy se ukáže, že Alex skrývá nějaké tajemství…
Hned z kraje listopadového měsíce mi dorazil další balíček z Grady. Láska ve světě lichých ponožek je od francouzské autorky Marie Vareille, se kterou jsme se seznámili s její Někdy je hezké, že mě miluješ. Na knihu jsem se moc těšila, nejen že je z edice 7lásky, ale hlavně proto, že svou první knihou si mě získala. Prozatím ji mám rozečtenou, jsem zhruba v polovině a více co? Nechte se překvapit 😛
Alice má ráda, když je vše, jak má být a v naprostém pořádku. Ať už jde o její nový byt nebo perfektně srovnané tužky na stole. Napůl Američanka, napůl Francouzka právě přijela do Francie, aby unikla nedávné tragické události. Po úspěšné kariéře ve finančnictví v Londýně a New Yorku ale v Paříži najde práci jen v malém start-upu, který vyvíjí aplikaci na hledání ztracených ponožek.
Ačkoliv malá firma je bezpochyby předem odsouzená k selhání, pro Alici představuje jediný záchytný bod. A zatímco majiteli několikrát denně připomíná, že by neměl utrácet víc peněz než vydělá, začíná pomalu přemýšlet, zda to není náhodou ona a její kolegové, koho se její šéf snaží zachránit, a že o ponožky jde až na posledním místě.
Alicině sestře Scarlett matka neustále připomínala, že její narození bylo neplánované a že to byla její chyba, že je otec dívek opustil. A tak bylo na Alici, aby na ni vždy dohlížela a starala se o ni, i když se jejich životní cesty časem rozdělily.
Osud Scarlett, která se nakonec stala rockovou hvězdou, ale brzy jako mladá zemřela, je něco, o čem Alice nemluví a snaží se to udržet v tajnosti.
Není to však její jediné tajemství…
Druhou knihou je dětská knížka Plašmyška. Je pro děti od čtyř let a její autorku Kateřinu Kubalovou můžete znát z Českého rozhlasu. Tato drobnost se mi velmi líbila a na recenzi se můžete už brzy těšit.
Seznamte se s myšákem, který se bojí úplně všeho, na co si vzpomenete. Bojí se tak moc, že raději jen sedí doma. Všichni mu říkají Plašmyška a mají z něho legraci.
„Musíš najít odvahu!“ slyší ze všech stran. A tak se vydá na dobrodružnou výpravu, na které ho čekají zlomyslné krysy, ustrašení zajíci i zákeřné lasičky.
Podaří se mu nakonec strach překonat, najít nebojácnost a stát se hrdinou?
Příběh o velkém putování malého myšáka napsala rozhlasová redaktorka a moderátorka Kateřina Kubalová.
Nedlouho na to jsem se těšila z dalších třech knih. Popravdě, dlouho jsem přemýšlela, zda tak učinit či nikoliv, ale nakonec jsem si o Opium a absint řekla. Toto téma mě velmi zajímá a detektivní román zasazen do nedávné historie je více než lákavý.
Má tajemné vraždy v New Yorku na svědomí člověk, nebo upír?
Sestra Tillie Pembrokeové je nalezena mrtvá a bez kapky krve. Jen dvě malé ranky na krku naznačují, kudy z ní unikl život. Právě tou dobou, na konci 19. století, vyšel v Americe Stokerův Dracula, a tak se představivost mnoha lidí upřela k možnosti, že v New Yorku začal řádit upír.
Tillie je náruživá a zvídavá čtenářka, proto ji takové vysvětlení sestřiny smrti nemůže uspokojit. Nedá si pokoj, dokud záhadě nepřijde na kloub. V pátrání ji brzdí ošklivé zranění, které utrpěla při pádu z koně. Na zmírnění bolestí jí lékař předepíše laudanum, opiovou tinkturu, a někteří lidé z jejího okolí ji drogou až podezřele ochotně zásobují.
Do pátrání se snaží zapojit logiku a vědu, objevuje dokonce další oběti podivného vraha, jenže stále vyšší dávky opia jí zastírají mysl. I pro dívku spoléhající na vlastní rozum je tak stále těžší rozlišit, co je skutečné a co ne, a hlavně komu ze svých blízkých může věřit.
Další 7láska, Všechny barvy noci. Tady není třeba cokoliv dodávat.
Pětatřicetiletý tenisový trenér Vincent má přijít během čtyř týdnů nečekaně a rychle o zrak. Co má s tak zdrcující diagnózou dělat? Jak se má vyrovnat s tím, že už nebude moci dělat milovanou práci? Má snad zapomenout na všechny své plány? A o koho v této chvíli může opravdu opřít?
Když se ve světě kolem něj začne smrákat a okolí se promění v překážkovou dráhu, nachází Vincent útěchu na venkově, ve starém dědečkově domě, kde kdysi prožil tolik šťastných chvil. Objevuje pomalý způsob dědečkova života, potkává se s místními lidmi a uvědomuje si sílu všech ostatních smyslů. Nachází opravdové přátelství a lásku a s tím i sílu a chuť prožít každý další den.
Všechny barvy noci jsou příběhem o odhodlání, rodinných poutech, vztazích i neobyčejné lásce za okolností, které většina z nás nikdy nepozná.
Já vím, já vím. Ještě jsem nečetla Zlatou klec a už tu mám Stříbrná křídla. Ale já se na obě vážně chystám i těším! Autorku mám ráda, její série s Erikou a Patrikem je skvělá. Takže tady nebylo vlastně nad čím přemýšlet.
Pokračování úspěšného románu Zlatá klec, drama o zradě, pokání a sesterství. Kniha je volným pokračováním románu Zlatá klec. Fayin bývalý manžel je ve vězení, její společnost slaví úspěch a ona začíná nový život . Pro některé je ale stále trnem v oku a nehodlají jen tak nečinně stát. Jedině s pomocí skupiny vybraných žen může naplánovat odvetný útok a zachránit tak sebe, své milované i svůj majetek.
Robert Bryndza je velmi oblíbený autor (aspoň u nás) a jeho knihy jdou na dračku. Takže bylo logické, že Mlha nad Shadow Sands si budu chtít přečíst. Přiznávám, že jsem tak trochu pozapomněla, co se dělo v předešlém díle a jaká Kate Marshallová vlastně je. Ale věřím, že mi to Robert připomene.
Kate Marshallová a její asistent Tristan Harper vyšetřují další zapeklitý případ. Jak spolu souvisí zmizení mladých lidí a oblast Shadow Sands? A jakou roli hraje hustá anglická mlha?
Při potápění ve vodní nádrži Shadow Sands objeví Kate Marshallová mrtvé tělo mladíka, který býval vynikajícím plavcem. Přivolaní policisté případ označí za tragickou nehodu, přestože má Kate své pochybnosti.
Postupně se pochybností a otázek vynořuje víc: Proč si šla oběť zaplavat uprostřed noci? Proč jeho zranění neodpovídají policejnímu scénáři? A proč je mrtvých těl, která se v nádrži našla, víc? Je to jen nešťastná souhra náhod, nebo úkladný vrah zneužívá toho, že na něj nikdo nevidí?
Kate si je jistá, že okolo rezervoáru Shadow Sands se toho děje víc, než se na první pohled zdá, obzvlášť když v okolí padne hustá mlha. Lidé už roky tiše mizí, a když se ztratí další mladá žena, Kate a její asistent Tristan mají podle indicií jen několik dní na to, aby ji zachránili před stejným osudem.
No a tímto, posledním balíčkem, se dostáváme (skoro) do konce. Před nedávnem byla vydána další kniha Sofi Oksanen, a sice Psí park. Co byste řekli? Jako její obdivovatelka a nadšenkyně jsem nemohla být ochuzena o další, bezesporu, skvělý román.
Finská spisovatelka Sofi Oksanen ohromila svět svým třetím románem Očista (2007, č. 2010), který byl rovněž úspěšně zfilmován. Téma silných ženských hrdinek neopouští ani v nejnovějším díle, pojednává o nich však přeci jen trochu jinak. Byznys s dárcovstvím vajíček připomíná „vykořisťování žen jako v nedávném románu Norma. Mladá ukrajinská žena Olenka vypráví, jak se z pouhé dárkyně vajíček vypracovala na koordinátorku firmy, která za tímto účelem vyhledává co nejkvalitnější adeptky a verbuje je podobně jako do modelingové agentury. A pak se něco pokazí – a Olenka musí uprchnout do Finska. Jenže minulost ji dostihne i tam.
Teď tu mám dvě povídkové knihy z finského prostředí. Toto je spíše pro nadšence jako jsem já, ale věřím, že své čtenáře si najde i mimo tyto kruhy. Lesní lišky a další znepokojivé příběhy vyšla před čtyřmi lety a od té doby ji mám v hledáčku. Nakonec jsem neodolala a těším se na povídky od takových autorů, jako je Johanna Sinisalo nebo Pasi Ilmari Jääskeläinen.
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo.
Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat.
Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.
V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.
A když už tu mám jeden kousek, nesmí samozřejmě chybět i ten druhý, Za letních nocí se tu nespí lehce. Opět perfektní obálka a dokonce tu nejdeme více autorů. Už se nemůžu dočkat, až se začtu.
Výbor povídek Za letních nocí se tu nespí lehce volně navazuje na antologii Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Povídky dvanácti autorů tentokrát spojuje tematika finského severu: území jen řídce osídleného, z velké části ležícího až za polárním kruhem. S neskrývanou drsností a syrovostí popisují události z občanské a druhé světové války i ze současnosti, prostředí náboženských skupin, sociální poměry či prostý život. Různé pohledy na tutéž oblast charakterizují její mnohotvárnost a dokazují, často s nadsázkou a ironií, že není pouze tou exotickou zemí, za jakou se tradičně považuje.
Poslední věc, jakou zmíním, je, že jsem naprosto nenapravitelná a já prostě nedokázala odolat. Objednala jsem si ještě Deník knižního závisláka. Skvělé zpracování, skvělá věcička. Nechám si ji na nový rok a těším se, až budu zapisovat své dojmy 💜
Super knihy :-) Na některé už jsem názory četla a na další jsem zvědavá. Hlavně, ať se líbí :-)
OdpovědětVymazatDíky :) Na všechny se těším a věřím, že budu nadšená. Snad to ještě letos stihnu :D
VymazatZajímavé přírůstky. :) Přeji, ať se líbí. Několik jich máme společných, tak uvidíme jestli se shodneme v názorech. :)
OdpovědětVymazatDíky :) Také jsem zvědavá, zda se shodneme :)
VymazatKrásné přírůstky a přeju hezké čtení. Zajímá mě jaká bude kniha Lesní lišky.?
OdpovědětVymazatDěkuji :) Lesní lišky zrovna čtu a zatím jsem taková rozčarovaná.. Brzy snad napíšu recenzi :)
Vymazat