Recenze ✩ Němá barikáda ✩ Jan Drda

Autor: Jan Drda
Doslov napsala: Jaromíra Nejedlá
Nakladatelství: Československý spisovatel; edice Knihovna české prózy 1945 – 1985
Rok a místo vydání: 1985, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 96
Zdroj: knihovna
26. vydání, V nakladatelství ČS 10. vydání
ISBN 22-044-85

O knize:
Jaká byla válka? Jaký byl český národ? A jak bojoval za svou vlast? Jan Drda zachytil ty nejděsivější, nejpřekvapivější a nejodvážnější okamžiky v této knize. Přiblížil nám, jak lidé bojovali, z čeho měli strach a jak se postavili proti fašismu.

Můj názor:
Němá barikáda je kniha, kterou by mě na škole nenapadlo číst. Jenže čím jsem starší, tím víc jsem takové literatuře otevřená. Jan Drda napsal mnoho knih, tato mě však zaujala asi nejvíce.

„S hlediska vyššího principu mravního... vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem!“ 

Jedná se o soubor jedenácti povídek týkající se 2. sv. války, tedy od roku 1939 až 1945. Jan Drda psal o obyčejných lidech. O českých lidech, kteří měli strach. Netušili, co je čeká, a přesto vyrazili do ulic a dokázali bojovat. Za svou rodinu, svou zem, svůj domov. Jednou se podíváme do první linie, podruhé do školy. Přečteme si o vyhazování vlaků, atentátu nebo vzpouře, ale i o dětech. Neboť válka si nevybírá a Němci likvidovali vše, co jim přišlo pod ruku. Také se dočteme o Pražském květnovém povstání, hromadných poprav nebo o dnech osvobození.

A jaké se mi líbily nejvíce? Tak určitě Třetí fronta, kdy Sláva Mach byl na dvou frontách a v Praze přemýšlí, zda udělal dost a vrhá se do víru dalšího boje. Hlídač dynamitu, František Milec bojuje jinak. Vynáší dynamit, aby pak havíři vyhazovali vlaky plné munice. Závěr této povídky byl mrazivý a nejvíce mi utkvěl v paměti. V Zákeřníkovi se dočteme o osudu nevinného děvčátka a krutosti jejího vraha. Všichni obyvatelé byli zděšeni a rozhodli se jednat. Opět mrazivé, šokující a nepochopitelné. Poslední povídka, jakou zmíním, je Pancéřová pěst. Patnáctiletý Pepa Houšek se vydá do ulic, kde se dostane k ukořistěným zbraním a bojuje proti Němcům. Zde v krátkosti bylo poukázáno, že odvahu neměli jen dospělí lidé.

Pan Drda psal otevřeně, bez příkras a přesně tak, jak to tenkrát bylo. Jak to náš národ vnímal, za co bojoval, ale i o krutosti Němců. Všechny povídky jsou chytlavé, čtivé a díky své krátkosti je kniha velmi rychle přečtená. Každá povídka je jiná, jinak chytlavá a jak už to u povídkových knih bývá, některá je povedená a jiná méně.

Pokud jste Němou barikádu nečetli, ráda bych ji doporučila.

Bodování: