Z knihovny #31

Je to hrozné, jak ten čas letí. Za chvíli už bude polovina února a já mám pocit, jako by mi proklouzl mezi prsty. Jako bych nic nestíhala. Ani se pořádně věnovat své stránce. Hoří mi tu už tři recenze. Všechny mám rozepsané, potřebují jen doladit, ale já se k tomu prostě nemůžu dokopat.. Ach jo, ten čas by to chtělo pozastavit..😧

Teď ale k podstatě článku. Ve středu jsem byla v knihovně, asi po 3 měsících. Šíleně dlouhá doba a já nechápu, jak to mohlo tak rychle utéct, aniž by mi došlo, že je to tak dlouhá doba. A já jsem odhodlaná přečíst ještě velikou spoooooustu knih z naší knihovny. Tentokrát jsem si vybrala dva kousky. Jeden abych dočetla jednu autorku a druhý abych se posunula ve výzvě na Databázi knih.

Jako první přišla na řadu Na co Alice zapomněla od Liane Moriarty. Původně jsem si chtěla půjčit její loňskou novinku Úplně cizí lidé, ta však byla zapůjčena někým jiným. Nevadí, půjčím si ji příště. I z této jsem nadšená a moc se na ni těším.

Anotace:
Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým superúžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti – ne, Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?

Druhá kniha je drobná jednohubka, z které jsem asi momentálně nejšťastnější člověk na světě. Už dlouho si chci přečíst Havrana od Edgara Allana Poea. Minulý rok jsem přečetla Jáma a kyvadlo a jiné povídky a z knihy jsem byla opravdu nadšená. Pravda, některé jeho povídky byly šílené a jiné nudné, ale právě ty skvělé momenty mě přesvědčily, abych si přečetla ještě něco. A Havrana jsem chtěla přečíst už dávno. Poezii sice neholduji, ale byla jsem pevně rozhodnuta, že toto zvládnu. No a 14. úkol ve Výzvě na Databázi knih na její přečtení přímo vybízí. Jo a už ji má skoro přečtenou 😀

Anotace:
Baladická báseň Havran, jejíž refrén "Nikdy víc" umocňuje hrůzu z konečnosti a muk života vychází s autorovou esejí "Filosofie básnické skladby." Poe v ní vykládá postup, jímž došel od prvního záměru ke konečnému znění této světoznámé básně. Připojen výbor z ostatních, tragicky laděných a senzitivních veršů tohoto velikého amerického romantika 19. stol. František Götz: Tragický lyrik Havrana, Edgar Allan Poe, doslov.

Obě knihy jsem představila a klasicky mě zajímá Váš názor. Četli jste nebo Vás nezajímají?