Obálka: Martin T. Pecina
Nakladatelství: Host
Rok a místo vydání: 2018, Brno
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 396
Doporučená prodejní cena: 399,- Kč
Zdroj: moje knihovna
ISBN 978-80-7294-887-1
O knize:
Anna, Anežka a Alžběta. Tři ženy jedné rodiny po tři generace. Anna se se svým Antonínem odstěhovala na sever Čech, do pohraničí, protože jejich lásce nebylo požehnáno. I přes nepřízeň jejích rodičů pro tuto lásku byla ochotna obětovat vše. A vše se zde zdálo být dokonalé. Jenže pak přišla první světová a její Antonín musel na frontu, z které se nevrátil zdravý. I ona si zažila své a tuberkulóza je opravdu škaredá nemoc. I přes to všechno se rozhodli mít kupu dětí.
Anežka je nejvýraznější osoba a i ona prožívá nelehký život v podobě druhé světové a útěk z domoviny. A to i za cenu, že už nikdy nemusí vidět svou sestru Boženku. Jenže i v novém městě to nemá jednoduché. Válka je hrozba i zde a musí obětovat kus sebe, aby nemusela vykonávat nucené práce. A k tomu všemu neustále hrozí nálety.
Alžběta je nejmladší z žen a ani ona to nemá lehké. Její maminka je přísná, a aby se uživila, musela vystudovat školu, která ji nebavila. Její první manželství nebylo slavné a dopustila se chyby, které pak litovala do konce svého života. A právě ona chyba ji chytla a hrozba v podobě StB ji vnitřně neustále sžírala. Dokázala se z toho vymanit?
Můj názor:
Slepá mapa je již třetí román, s dětskou knížkou čtvrtá kniha, kterou jsem od Aleny Mornštajnové doposud přečetla. Její knihy jsou zaměřeny na minulost naší vlasti, typické rodinnou historií po několik generací. Možná právě proto je autorka tak oblíbená. A právě kvůli tomu ji mám ráda já a z každé její nové knihy jsem nadšená.
Žiješ ale svůj život, tak se trochu snaž.Slepá mapa je rozdělena na dvě části, kdy v té první se seznámíme s rodinou Dvořákových a prožijeme lásku Anny a Antonína, kdy jim však jejich láska nebyla přána a museli utéct do pohraničí. Jenže pak přišla válka a jejich rodinná pohoda odplula. V druhé části se zase seznámíme s jejich vnučkou Anežkou, kdy její rodina už dávno utekla před Němci a zažívá totalitní režim, kdy i sama Anežka pozná, co přesně to znamená. A v obou částech figuruje ještě jedna žena, Alžběta. Dcera a maminka, kdy i ona prožívala obě těžká období na obou místech.
Anna, Alžběta a Anežka. Tři ženy jedné rodiny a každá se zasadila na vývoji jejich budoucnosti. Musím se přiznat, že jsem si všechny tři ženy pletla, protože jejich jména začínají na stejné písmeno. Přesto jsem z příběhu byla nadšená a nerada jsem knihu odkládala. Mám ráda touto formou napsaný příběh, kdy se podíváme do minulosti před sto lety, ještě před válkou a pak na průběh té děsivé minulosti. A umístění příběhu do pohraničí, kdy vedle sebe žili Němci i Češi v souladu a pak najednou jeden muž dokázal podnítit nevraživost, umocnit aroganci a nadřazenost a přiživovat vztek a odpor, bylo pro mě nové a velmi zajímavé. Co všechno museli tenkrát Češi zažít? Čím si museli projít a jak se z toho zachránili?
Ne, neznamená pro ni vůbec nic, klidně může vejít do jeho domu, usmívat se, rozprávět s milou paní domácí a pochválit válečnou kávu. Pana lékárníka se poptá na zdraví, oživí roky, kdy chodívala otci pro masti, a ani jedinou myšlenkou nezavadí o jejich syny. Pro ni neexistují. Zmizeli ze světa toho dne, kdy bez rozloučení odešli.Osud této rodiny však neskončil až tak smutně. Alžběta se dokázala vymanit z područí a utéct, i když tam zanechala část rodiny. A na novém místě, v novém městě se musela probojovat, aby dosáhla toho, po čem celý život toužila a po čem snila. Jenže další režim jí znovu podrazil nohy a ona musela zatnout zuby a bojovat ještě více. Anežka pak musela bojovat za svou lásku a ona asi nejvíce poznala, jaké to je být sledována. Nebo být tou spojkou? Ať tak či tak, musela se s tím naučit žít a nejvíce se bála svého tajemství a osud k ní nebyl nejmilejší. Jasná ukázka toho, co všechno musíte udělat, abyste přežili.
Slepá mapa byla kniha, která mě doslova pohltila a nehodlala pustit. Byla velmi čtivá a já tak strašně moc chtěla zjistit, jak to se všemi třemi ženami dopadne. Druhá část už byla trochu slabší, ale na celkovém dojmu to rozhodně neubírá. Takže pokud jste ještě nečetli, neváhejte ☺
Bodování:
Slepou mapu jsem četla asi před rokem a byla jsem s ní velmi spokojená. Byla to (a vlastně pořád je) první a jediná kniha od autorky. Rozhodně ale ne poslední. :)
OdpovědětVymazatAlena Mornštajnová umí psát. Četla jsem od ní skoro všechno (ještě mi chybí Tiché roky), a přestože si jsou její knihy v mnohém podobné, každý příběh je jedinečný a poutavý. Takže s autorkou určitě nekonči. Je skvělá :)
Vymazat