Recenze ✩ Jáma a kyvadlo a jiné povídky ✩ Edgar Allan Poe

Autor: Edagr Allan Poe
Přeložily: Dr. M. Brožová, A. Kučerová
Obálka: Jiří Miňovský
Nakladatelství: Omega
Rok a místo vydání: 2016, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 416
Zdroj: moje knihovna
ISBN 978-80-7390-305-3

O knize:
Soubor povídek amerického spisovatele, který uchvacoval, ale také pobuřoval svými děsivými, tajemnými a hororovými povídkami.

Můj názor:
Edgar Allan Poe byl znamenitý spisovatel, zakladatel hororu či detektivek. Dodnes je velmi oblíbený, lidé s nadšením čtou jeho povídky. I já se jednoho dne chtěla do některé jeho knihy ponořit a už přes dva roky mám doma tři kousky v naprosto úžasném vydání. Ale až teď jsem konečně jednu z nich otevřela. Jak se mi tedy jeho povídky líbily?

Mé nervy ochably vlivem dlouhého utrpení do té míry, že jsem se třásl při zvuku svého vlastního hlasu, a v každém ohledu jsem se tak stal velmi vhodným objektem pro ten způsob mučení, který mě tu čekal.

Jáma a kyvadlo a jiné povídky má 27 povídek a na konci knihy najdeme ještě vysvětlivky, kde se dozvíme, kdo byl třeba Jean Froissart, kde leží Váránasí nebo co je stereotomie. Těch možností je několik, neboť Poe hodně zmiňoval významné historické osobnosti, události nebo něco z teorie. A také zde najdeme překlady z latiny, němčiny nebo francouzštiny. Popravdě, mnohdy mě to ale štvalo, protože na jedné stránce těch poznámek bylo třeba pět a já se pak ztrácela v textu.

Každá povídka je zcela jiná: osobitá, živá a mnohdy i děsivá. Ale přesto si jsou tak podobné. V jedné knize najdeme něco z detektivního prostředí, jindy zaběhneme do hororu, poté se zasmějeme a nakonec se vydáme na dobrodružnou cestu. Je neuvěřitelné, jak dokázal vytvořit tak nesourodé povídky. Každá je naprosto jedinečná, znamenitá. Ale ne všechny mě oslovily. Za to ovšem nemůže ani tak on, jako spíše fakt, že si zrovna vybral téma, které mě nezajímá. Ale pan Poe i toto nezáživné téma dokázal vykreslit tak barvitě a živě, až jsem měla pocit, že jsem tam také. Dokázal čtenáři navodit atmosféru a nehodlal pustit. I já měla občas takový pocit.

Nebudu popisovat každou povídku, protože to bych tu byla opravdu dlouho. Zmíním ale takové, které mi nejvíce utkvěly v paměti, ať už byly skvělé či nikoli. Jako první zmíním Zrádné srdce. Tato povídka je o muži, který šílí ze starcova oka, o kterého se stará. Je tak trochu šílený a vymyslí dokonalý plán. A právě onen plán mě postavil ze židle a konečné vyústění bylo šokující. Děsivé, mrazivé a tato povídka mě navnadila. Naproti tomu Jáma a kyvadlo je velmi oblíbená, ale i zatracovaná povídka, která mě ovšem tolik nezaujala. Možná za to může zpracování. Pojednává však o muži, který byl odsouzen k smrti, kde už v cele se ho pokouší zabít. Jeho utrpení je skoro hmatatelné a právě kvůli oné hrůze byl autor zatracován. Je to šílené a děsivé a nejeden psycholog by na tomto mohl stavět svou práci.

Naprosto famózní byly Brýle. Už s první stránkou mi bylo jasné, že to bude skvělé a po dalších pár jsem se opravdu od srdce zasmála. Mladý muž, který se zamiloval krásné Lalande, která však skrývá tajemství. Zde autor prokázal, že uměl psát i vtipně a jeho zápletky jsou skvěle promyšlené.

Lidská mysl se přirozeně snaží uhádnout souvislost, spojení příčiny a důsledku, a když se jí to nepodaří, je zachvácena chvilkovou otupělostí.

Předčasný pohřeb je o hrůze, kdy by hlavní hrdina mohl být pohřben dříve, než by opravdu zemřel. Skvěle vykreslena ona hrůza i psychika hrdiny. Autor si s onou myšlenkou perfektně pohrál a i mě běhal mráz po zádech.

Z detektivního hlediska třeba Záhada Marie Rogetové. Vůbec první povídka, která mě spíše nudila a byla zbytečně dlouhá. Detektiv hloubal nad záhadným zmizením oné Marie, mnohdy až nezáživně. Pokud ovšem máte rádi Sherlocka Holmese, bude to přesně pro Vás. Jiná detektivní práce byla zajímavější, a to s příběhem Vraždy v ulici Morgue. Toto bylo něco zcela jiného. Detektiv tu také hloubá a nahlas rozmýšlí a vysvětluje, ale tak zajímavě a přímo na místě vraždy. Ona samotná vražda je však tak hrůzná, až jsem nechápala, jak na to autor přišel. Ne každý by popis zabitých žen snesl…

Také dokázal psát o dobrodružných cestách, jako třeba v Deníku Julia Rodmana, kde popisuje cestu od Severního polárního moře až k Darienské šíji. Nebezpečná a přesto velice čtivá cesta, kdy jsem chtěla víc a víc. Také tu jsou zmiňováni první objevitelé a v tomto duchu je celá povídka. Naopak Senzace s balonem byla nudná, nic neříkající povídka, kde dva muži letí balonem a probírají konstrukce balonů.

Jak můžete vidět, Edgar Allan Poe se nevyhýbal žádnému tématu. Dokázal psát o děsivých věcech, hororových a tajemných, kdy Vám mráz běhá po zádech nebo o šílencích, kteří dávali všanc nejen svůj život, ale i svou duši a život. Povídky hodné psychologů. Dokázal psát ale také o promarněné lásce, nebezpečných výpravách, neřešitelných situacích nebo vědeckých teoriích. Není tedy divu, že byl a stále je tak oblíbený. I mě okouzlil a těším se na zbývající dvě knihy, které tu na mě čekají.

Edgar Allan Poe nebude asi pro každého, ale jeho tvorba je a bude stále výjimečná, jedinečná a krásná. A pokud si nejste stále jisti, neváhejte. Každá povídka je jiná a věřím, že si své zastánce najdou☺

Bodování: