Recenze ✩ Sněží, sněží... ✩ John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle

Autoři: John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle
Originální název: Let it Snow
Přeložila: Veronika Volhejnová
Obálka: Emil Křížka
Nakladatelství: Yoli
Rok a místo vydání: 2015, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 264
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-87543-81-8

O knize:
Jaké to je trávit Vánoce bez rodičů? Jaké to je být na Vánoce bez přítele? A jaké to je být o Vánocích v cizím městě bez jediné známé tváře? Jubilee, Tobin a Addie Vás provedou městem Gracetown, kde zuří divoká sněhová vánice. Seznámíme se se Stuartem, rozjedeme se za roztleskávačkami v touze zahrát si s nimi deskovou hru a nakonec se s Addie budeme utápět ve smutku a doufat, že svět se otočí k lepšímu.

Můj názor:
Trojice amerických autorů roku 2008 vydala knihu s vánoční tématikou, která u nás vyšla o 7 let později a je velmi oblíbená. I já si ji kdysi zaškrtla, až bude čas a nálada. Půjčila jsem si ji po Vánocích, takže u mě ještě přetrvávaly jejich dozvuky. Ale líbila se mi kniha doopravdy?

„Vždycky jsem měl takovou představu, že by se člověk nikdy neměl vzdávat šťastného prostředku v naději na šťastný konec, protože nic takového jako šťastný konec neexistuje.“

Jak jistě víte, obsahuje tři povídky (Zasněžený expres; Vánoční zázrak; Archanděl prasátek). Každá povídka je jedinečná, jinak napsaná a přesto si jsou tak podobné. John, Lauren a Maureen se domluvili a vymysleli příběhy, kdy se všechny dohromady střetnou v jedno městečko v ten nejúžasnější den v roce, tedy o Vánocích. S Jubilee od Maureen zabloudíme do městečka Gracetown, kde musí se čtrnácti roztleskávačkami přečkat tu nejhorší sněhovou bouři, jakou kdy zažila. S Tobinem a jeho kamarády od Johna se vydáme do Waffle House za oněmi roztleskávačkami. A nakonec s Addie od Lauren se budeme utápět ve smutku, protože je čerstvě po rozchodu s tím nejúžasnějším klukem.

Kniha má nádhernou obálku, která mě zaujala jako první. Lesklá, světle modrá se třemi třpytivými vločkami. Opravdu povedené a oči bych na ní mohla nechat. Všechny tři příběhy jsou vcelku čtivé, takže stránky jen ubývají. Doba, kdy se střetáváme se všemi hrdiny, jsou Vánoce, kdy snad ve všech rodinách na celém světě (pokud tento svátek drží) je poklidný mír a láska. Naše hrdiny však postihne neštěstí a každý z nich je v podstatě sám.

„Nikdy není po Vánocích, když to člověk nechce. Vánoce jsou rozpoložení mysli.“

Jubilee musí odcestovat za svými prarodiči, protože její rodiče skončili ve vězení (neptejte se na důvod, neboť je nepochopitelný a stupidní). Sněhová bouře je tak vážná, že jí znemožní cestu vlakem, načež vystupuje v neznámém městě a nalézá sama sebe a ještě víc. První povídka a bavila mě nejvíce. Ale asi za to může fakt, že jsem byla seznámena s okolnostmi. Na jednu stranu jsem Jubilee to všechno přála, ale na tu druhou jsem si říkala, jak mu může tak bezhlavě věřit? Přesto zažije porozumění, lásku a vřelé teplo. A to je na pomoci to nejlepší.

Naproti tomu Tobin se svými kamarády lenoší u televize, když mu v jednom kuse volá máma, aby se ujistila, jestli je v pořádku. Kvůli práci odcestovala s jeho otcem do jiného státu, ale do Vánoc měli být doma. Ovšem vánice jim všem třem změnila plány. Tobin tak spolu s Vévodou a JP zažijí dobrodružnou cestu na druhou stranu města do Waffle House, aby si mohli zahrát deskovou hru. Během tak odvážné a obtížné cesty dojde Tobinovi spousta věcí. Hlavně že láska je hned za dveřmi. Jenže já tomu nějak nedokázala uvěřit. Nedokázala jsem se vcítit do jejich situace a neustále mi v hlavě poblikávala unuděná kontrolka. A nejsmutnější na tom celém je, že jsem si knihu chtěla přečíst díky Johnu Greenovi a bohužel právě ta jeho byla nejslabší.

„Věděla jsem, že je to krásné, ale vědět, že je něco krásné, a mít z toho potěšení jsou dvě různé věci.“

Poslední a pro mě druhá nejzáživnější povídka byla o malinkém prasátku. No vážně. Addie mi byla zprvu protivná a hodně nesympatická, ale pak si mě postupně získávala. Chtěla všem dokázat, že není tak špatná holka a scéna, kdy jela vyzvednout ono malinké prasátko mě i rozesmála. Jenže ona vážně myslela jen na sebe a já si říkala, kdy jí ta očividná pravda dojde. Závěr byl ovšem děsný, protože se všichni sešli ve Starbucks, kde všichni překypovali nehynoucí láskou a dobrotou. Jen to malinké prasátko rozveselilo všechny přítomné i mně.

Sněží, sněží… se opravdu hodí na vánoční období, neboť někdy v létě by nevynikla tak, jako teď. Kniha je určena pro mladší dívky, tedy YA, a mezi ně já už nespadám. Proto knihu nehodnotím tak dobře jako všichni ostatní, neboť na mě neudělala až takový dojem. Byla až moc přeslazená a takto to v normálním světě prostě nechodí. Možná si říkáte, proč na začátku píšu, že je čtivá. Ona vážně je, přečtenou jsem ji měla během pár hodin. Jenže ony příběhy, ač byly absolutně nenáročné, byly bezduché a skoro vůbec mě nedokázaly zaujmout a bavit. A to je ten největší problém...

Bodování: