Originální název: The Fault in Our Stars
Přeložila: Veronika Volhejnová
Obálka: Emil Křižka
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 240
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-242-3821-0
O knize:
Hazel Grace trpí rakovinou. Chodí do podpůrné skupiny do kostela, raději by ale koukala na pořad Americké supermodelky. Na jednom sezení je ovšem Augustus, který ji okamžitě upoutá a jejich láska začíná pomalu vzkvétat, přestože oba vědí, že nebude mít věčného trvání. Co všechno stačí spolu prožít a s kým vším se seznámí, než jeden z nich zemře? A jak to ten druhý bude zvládat?
Můj názor:
Hvězdy nám nepřály je kniha, která je u nás velmi oblíbená a i já se nechala zlákat její velikostí. Ne jen že její přebal vypadá lákavě a přímo vybízí k přečtení, ale anotace zajišťuje opravdu skvělý a smutný příběh. Okamžitě se seznamujeme s hlavní hrdinkou Hazel Grace Lancasterovou. Je jí krásných šestnáct let a život by jí měl teprve začínat. Problém je, že trpí rakovinou a její situace je velice vážná. Chodí do podpůrné skupiny, kde je více takto nemocných dětí. Osud Hazel je vám líto. Když si uvědomíte, co všechno mohla prožít a o co všechno přijde. Jediné, co neví, je, kdy se to stane. A toto je asi na tom celém nejhorší. Pak samozřejmě její rodina, protože si nedokážu představit, co všechno musí prožívat. Obzvlášť, když je to Vaše dítě. Jenže život si nevybírá…
Bez bolesti by člověk nepoznal radost
Poté, co se seznámí s Augustem kniha nabírá jiný spád. Gus je stejně nemocný, jen se mu rakovina zakousla do jiné části těla. Když tito dva mladí lidé spolu začnou trávit čas a postupně se do sebe zamilovávat, je v tom něco krásného a vřelého. Jejich láska je mladá, neozkoušená, nevinná a přesto tak živoucí. Oba ví, že to může být naposledy.
Celá kniha se čte velice pěkně. Stránky ubývají a najednou jste na konci. Námět je opravdu skvělý, ze zvědavosti čtete dál a dál. Problém ovšem nastává v pojetí. Kniha je určena mladším generacím a tam já už nespadám. Takže je to velice jednoduché, mnohdy prostoduché a té cestě do Amsterdamu jsem prostě nevěřila. A chování Van Houtena bylo také nesmyslné a pochybuji, že by se tak na konci knihy zachoval… Škoda, že knihu napsal John Green, protože tak vážné téma by si zasloužilo lepší zpracování, například v podání Jodi Picoult. John Green prostě píše YA a je to na tom znát. Není to špatně, jeho styl psaní je chytlavý. Ale prostě mě tam chybí ona syrovost a vážnost.
Bolest se dožaduje procítění
Bodování:
Knížku jsem nečetla (od Greena mám za se sebou jen Hledání Aljašky), ale viděla jsem film a bulela jsem od půlky :(
OdpovědětVymazatJeště mě čeká v knižní podobě Jedna želva za druhou.
Film jsem neviděla, ale možná se po něm jednou podívám. Ten by nemusel být špatný a věřím, že by mě také rozbrečel (pokud je dobře podán, protože v téhle knižní podobě nic moc).
Vymazat