Recenze ✩ Poušť zkázy ✩ Emily Rodda

Autor: Emily Rodda
Originální název: The Shifiting Sands
Přeložila: Olga Zumrová
Ilustrace na obálce: Marc McBride
Nakladatelství: Fragment
Rok a místo vydání: 2011, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 128
Zdroj: moje knihovna
2. vydání
ISBN 978-80-253-1171-4

4. díl ze série Deltora  – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlých dílů!!

O knize:
Lief, Barda a Jasmína se vydají z Města krys do obávané Pouště zkázy. Ne nadarmo je obávaná. Je obývána nestvůrami, které nahání hrůzu jen při samotném pohledu na ně a nemají slitování. Samotný písek je také nebezpečný, vždyť kolik už toho sežral a hodlá ještě sežrat…

Naše přátele čeká dlouhá cesta za dalším drahokamem, do Pouště zkázy. Čeká je spousta jiných nebezpečí, ale také dobrodružství, nové poznání a musí prokázat spoustu odvahy. Poznají nové tváře, ať už dobré nebo špatné. Co je ale nejvíce tíží? Kde sehnat mince na zásoby pro jejich další pouť?

Můj názor:
Poušť zkázy je čtvrtý díl z úžasné Deltory a jak jsem psala už z dřívějška, co na tom, že je to pro děti. Tyto příběhy prostě miluji a vždy se těším na další dobrodružství. A tak není divu, že tu máme další recenzi :) A dle mého názoru je to zatím nejlepší díl. Byl propracovaný a zábavný, prostě jsem se nemohla odtrhnout :)

„Takové zápasy jsou nenapínavější ze všech. Hbitost proti síle. Rychlost proti hbitosti. Důvtip proti váze. Veliký proti malému. Někdy boj trvá celé hodiny. Před dvěma lety finále trvalo den a noc – ach, to byla krvavá bitva.“ 

Nejvíce se mi asi líbilo město Ritmer. Tam se směřuje hodně děje, ale je to zajímavé. Hry, které se konají každý rok, jsou barbarské. Ale přesně takové se lidem líbí. Matka Jasna mi přišla sladká přesladká a hned jsem o ní pochybovala, ale hlavní důvod jsem se dověděla až pak, na konci toho všeho. Čekala jsem to, ale trošku jinak.

Sama nestvůra je odporná, to můžete poznat už z přebalu knihy. Nechtěla bych ji potkat ani za bílého dne, natož v noci. A její rozmnožovací metody jsou také odporné. Zato nejvíc jsem byla zmatená při tom zvláštním písku. Lief byl tak trochu zdrogovaný, tudíž i mé myšlenky byly trochu scestné. Ale když jsem to vše pochopila, bylo to podivné.

Nejvíce se mi asi líbily postavy ze sadu, Joana a Orwen. Tak nějak mi přirostli k srdci. A jména, která jim vymyslel Barda bez přemýšlení, k nezaplacení. Úsměvné. Co bych ještě dodala? Snad jen, že se těším na další pokračování.

Bodování: