Recenze ⭑ Kameník ⭑ Camilla Läckberg

Autor: Camilla Läckberg
Originální název: Stenhuggaren
Přeložila: Eva Nováčková
Obálka: Robert Imrych
Nakladatelství: Motto
Rok a místo vydání: 2010, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 417
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7246-537-8

3. díl ze série Erika Falcková & Patrik Hedström – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlých dílů!!

O knize:
Při lovu humrů rybář vytáhne mrtvé tělíčko sedmileté holčičky. Po prvotním zděšení zavolá policii a ta začne případ šetřit. O to je to horší, protože hlavní vyšetřovatel, Patrik Hedström, holčičku znal. Jenže brzy zjistí, že holčička nespadla do moře, jak si mysleli, ale někdo ji utopil ve vaně a pak její mrtvé tělo hodil do moře.

Rozjíždí se případ, který není nikomu milý. Kdo mohl děvče chtít zabít? Jaký měl úmysl? V rodině je spousta tajemna a Patrik je postupně odhaluje. Mohla ji zabít její rodina? Nebo sousedi, kteří s nimi mají svár a plno soudu a nenávisti?

Můj názor:
Kniha je napínavá, čtivá, chytlavá. Ale má jednu vadu. Je to silné slovo, ale nemohu najít to správné. Je to třetí kniha, kterou jsem od této autorky četla a určitě si chci přečíst ty další z této série. Ale… Je to jednotvárné a i když tu jsou skvělé zápletky a zvraty, nemůžu se zbavit dojmu, že se autorka opakuje. Ne, nevykrádá své příběhy. Opakuje se spisovatelským způsobem. Podle mne by to mohlo být o trochu kratší. Je tu mnoho odboček, i když zajímavých. Já bych se bez nich obešla.

Vraha jsem odhadla vlastně hned. Policisté se v tom plácají a hádají a ukazují, kdo by to asi mohl být. Mě to bylo jasné od samého začátku. Sice jsem si nebyla jistá s motivem, ale když se ve svých myšlenkách rozpovídala, moc jsem se neodklonila. Je fakt, že nové poznatky případ vedly někam jinam a pachatelů bylo víc a já si říkala, že by to mohl udělat ten nebo ten. Stále jsem ale myslela na tu jedinou postavu a ona se opravdu vybarvila. Myslím, že v tomto směru nebudete překvapeni ani v nejistotě. Snaží se to zahalit tajemnem, ale málo….

V této knize se vyskytují nemoci. Problém je, že jsou nazvány zkratkou, jako třeba ADHD a děj pokračuje bez vysvětlení. To se nám dostane až o několik stránek později, což je podle mne chyba. Nejprve tápete, až se ke zmíněné nemoci vyšetřovatelé vrátí a teprve pak je to vysvětleno. Autorka napíná a Vy jste zmateni. Nakonec je vše dobře vysvětleno a jste v obraze, ale stejně to bylo po dlouhé době. A jak si pomyslel Martin: "lidská psychika je zajímavá".

Máme tu nové postavy, nový případ, nové situace. Nechápu Anninu reakci vůči Lucasovi. Proč se k němu vracela? Ze strachu? Na druhou stranu její řešení případu je radikální a šokovalo mě. Jsem zvědavá, co se o ní dozvím v dalším díle. Mellberg se zdá být trochu vlídnější a lidštější. Kdežto Ernst je opravdu zabedněnec. Toho měli poslat do háje.

Ale nejlepší je asi psychologie postav. Dávné tajemství rodiny se nám otevírá po kouskách. I jejich sousedé mají tajemství. Jen každé sehraje jinou roli. Děj je opět prolínán příběhem z minulosti. Příběhem, který je děsivý a opovržení hodný. Agnes se mi nelíbila ani trochu. Rozmazlený spratek, který byl zvyklý na vše. Takové děti nemám ráda. O to horší je, když si rozmazlenost vezme sebou do dospělosti a ubližuje svému okolí. Takový lidé by potřebovali pár facek. Anderse jsem popravdě nepochopila. Proč s ní zůstával? Z lásky? I když ta láska byla neopětovaná? Kdo to může vydržet? Co s člověkem udělá citové vydírání? 

Jak tak koukám, tentokrát jsem se opravdu rozepsala. Pořád mám pocit, že jsem nenapsala vše, co mi při čtení běželo hlavou. S hodnocením hodně váhám. Zatím to byl nejslabší díl, ale zase nebyl až tak špatný. Zanechal ve mně hodně negativních pocitů, ale také těch kladných. Protože psychologie postav byla opravdu dobře napsána.

Bodování: