Recenze ✩ DNA ✩ Yrsa Sigurðardóttir

Autor: Yrsa Sigurðardóttir
Originální název: DNA
Přeložil: Milan Lžička
Nakladatelství: Metafora
Rok a místo vydání: 2017, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 408
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7359-536-4

1. díl ze série Freyja & Huldar

O knize:
Elísa je mladá žena žijící se svým mužem a třemi dětmi v rodinném domku v Reykjavíku. Tato mladá žena je jedné noci brutálně zavražděna a jediným svědkem se stává její sedmiletá dcera Margrét. Policie má ale svázané ruce, protože děti můžou pro jejich bezpečnost a zdravou duši vyslíchat jen psychologové v Domově dětí. Celé této akce se ujímá Freyja, aniž by tušila, jak nebezpečné to pro ni bude. Netrvá dlouho a policie nachází další mrtvou ženu a všichni vyhlašují poplach.

Karl je studentem chemie na vysoké škole a jeho největší koníček je radioamatérství. Jednou zaslechne neustále se opakující neurčité číslice a po dlouhém zkoumání zjistí, že je v nich zašifrované jeho rodné číslo, rodné číslo Elísy a Ástrós. O ženách nikdy v životě neslyšel. Co s ním mají společného? Karl začne pátrat na vlastní pěst, aniž by tušil, jak nebezpečné to bude. Zabije vrah i jeho?

Můj názor:
Když jsem viděla, jak všichni nadšeně čtou tuto knihu, nemohla jsem odolat a také si ji pořídila a nedlouho na to jsem ji rozečetla. DNA je moje první kniha od úspěšné islandské spisovatelky Yrsy Sigurðardóttir (hrozné jméno :D). Na její tvorbu jsem se chystala už dřív a o to víc byla natěšená a zvědavá.

Neviditelné dědictví, které nelze odmítnout.

Kniha je docela silná, má 408 stran. Ale to vůbec není na škodu, neboť se začtete velmi rychle. Jako první nás čeká prolog, který se odehrává v minulosti a jak už to bývá, vůbec jsem neměla tušení, jakou souvislost má s naším příběhem. A když jsem začala něco tušit, příběh se dostal do tak nečekané situace, že jsem na konci jen žasla. A jak to pěkně do sebe všechno zapadlo.

Hodně jsem četla, že někomu vadily odbočky a dlouhé popisy. Že to prý knize ubírá na čtivosti. Podle mě právě naopak. Nejsem zastánce popisů a nekonečného kecání okolo, ale tady jsem to uvítala. Yrsa nás dokonale seznámila s problematikou, místem a lidmi. S každým mrtvým člověkem, kterého ona smrt teprve čekala, nás seznámila a dokonce nám vykreslila i místo činu a děs oněch umírajících. S tímto se moc často nesetkávám a popravdě jsem to uvítala. Vneslo to do příběhu takovou hrůzu a děs. Vrah byl opravdu psychopat.

Také si hodně lidí stěžovalo na vztah mezi Freyjou a Huldarem. Tak toto mi také nevadilo. Spíš jsem očekávala větší akci a aspoň nějaké větší sblížení, ať už přátelské nebo nepřátelské. Huldar se zachoval jako blbec, který si chtěl jen užít a bohužel mu Freyja skočila na špek. Ale zase já být na jejím místě, tak mu to pěkně vytmavím. Už jen za ty lži. Doufám, že v dalších dvou dílech, které nás ještě čekají, se nám autorka více rozepíše a konečně je nějak rozsoudí a více nám zamotá hlavy.

Z hlavních postav se mi žádná nezaryla do kůže. Možná za to může jejich nemastnost, neslanost. A o to možná šlo. Karl mi byl zprvu nesympatický, místy až blbý. Jeho vyprávění mě opravdu nudilo, a když se rozhovořil o radioamatérství, moje nálada byla na nule. Více mi utkvěli v mysli ony vraždy. Nepřála bych nikomu, to opravdu ne! A taky se mi některá ženská jména pletla, což příběhu moc nepřidalo. Ale za to může moje neznalost islandských jmen, prostě na ně nejsem zvyklá.

Yrsyn styl psaní je trošku těžkopádný a věřím, že někomu to může dělat problém. Chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykla. Ale nakonec jsem byla spokojená. S touto autorkou rozhodně nekončím a těším se na další její knihy. Teď mám v plánu Pamatuji si vás všechny a až seženu druhý díl z Tóry Gudmundsdóttir, vrhnu se i na tuto sérii.

Doteď netuším, jak mám knihu ohodnotit. A to jsem ji dočetla prosím pěkně ani ne v polovině prosince. A měla jsem obavy, aby recenze po tak dlouhé době po přečtení byla ucházející a dostatečně dobrá. Je až s podivem, na kolik věcí jsem si vzpomněla a jak živě v paměti ji stále mám. Proto dám asi plný počet, i když tam nějaké drobné mouchy byly. A ještě dodám: Kdo DNA nečetl, honem do knihkupectví nebo knihovny! Opravdu stojí za to!

Bodování: