Recenze ⭑ Pět dní ⭑ Julie Lawson Timmer

Autor: Julie Lawson Timmer
Originální název: Five Days Left
Přeložila: Alena Amchová
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 368
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7321-871-3

O knize:
Mara má všechno. Milující rodiče, manžela, dceru, skvělou práci a dobré kamarádky. Jenže přijde doba, kdy jí zjistí nevyléčitelnou nemoc zvanou Huntingtonova choroba. Mara se proto ocitne před důležitým rozhodnutím: zůstane s rodinou až do konce nebo vše ukončí dříve, než se stane přítěží?

Scott je učitel tělocviku, má milující manželku a miminko, které se má teprve narodit. Na rok si vzali do pěstounské péče chlapce, který nemá nikoho, jen svého bratra na vysoké a matku, kterou zavřeli do vězení. Přichází doba, kdy se musí Scott s Chlapíkem rozloučit a připravit se na nový život. Jenže rozloučení je velmi těžké…

Mara se Scottem se znají z fóra týkající se adoptování a pěstounství, kde se velmi dobře spřátelili. Jejich poslední kroky jsou sledovány nejen těmi dvěma, ale i ostatních uživatelů. Dokážou se se vším smířit a najít svou cestu?

Můj názor:
Další z knih, které jsem měla dlouho na seznamu a konečně se rozhodla si ji přečíst, je Pět dní. Kniha plna bolesti, ale i nadějí. Tak se mi aspoň jevila a chtěla jsem vědět, proč je do konce jen pět dní.

Příběh je psán ze dvou pohledů hlavních hrdinů, tedy z Mary a Scotta. Navíc je to rozděleno na části neboli dny, kdy sledujeme průběh činností a útrap až do posledního dne, kdy se má stát ta nejhorší věc. Autorka nám dny odpočítává jako bombu před vybuchnutím. Sledujeme, co všechno se oba dva snaží stihnout, než dojdou konce.

Mara byla cílevědomá, osobitá žena. Její nemoc ji zlomila, a když pochopila, že se nevyhnutelně blíží konec, rozhodla se pro zoufalý čin. Byla odhodlaná až do konce a dělala vše pro to, aby uspěla. Scott byl naproti tomu milující otec a manžel, který chtěl pro Chlapíka to nejlepší. Obětoval by mu život a jeho manželka musí mít srdce ze zlata. Trpělivá, dobrosrdečná a obětavá. Dokázala celý rok bojovat s něčím, co jí nebylo milé a dokázala nic nedat najevo. A přestože mi pak ke konci přišli její řeči sobecké, chápala jsem ji.

Autorka nám tu vykreslila bolestné téma, které chytne za srdce snad každého. A co jsem četla komentáře na Databázi knih, ohlasy byly opravdu obrovské. Jen já nemám takové pocity. Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem tomu celému nevěřila. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem četla podobné knihy během chvíle, kdy jsem byla naměkko nebo jestli to bylo díky filmu, který jsem zrovna v té době viděla. Ale autorce jsem to nezbaštila, jako by tomu nevěřila ani ona sama. Snažila se popsat situace, které jsou opravdu věrohodné, a já se dověděla něco nového o další nemoci. Možná to bude tím, že toto je její prvotina. Ale bohužel tomu chyběl takový ten náboj, který Vám rozerve srdce. Navíc jsem se nedokázala sžít ani s jednou z postav…

Přestože se to četlo vcelku pěkně, tak to mělo dost často nudné chvíle a víc jsem se sžila s Marou. Poprvé mou pozornost upoutal taxikář Harry, což je docela smutné. Ke konci mě zase zajímal více Scott, kdy se najednou vše obrátilo vzhůru nohama a jeho žena Laurie mě velmi překvapila. Ale takový konec jsem stejně očekávala. Mara přestala být důležitá. Závěr knihy je takový uondaný a popravdě, Mařiny dopisy byly nemastné neslané. Očekávala jsem něco srdceryvného, něco obrovského a něco, co se mi vryje do paměti. Bohužel musím konstatovat, že dopis čtrnáctileté Issy z knihy Všichni jsme utkáni z hvězd, ve mně vyvolala více emocí, než dospělá žena.

Myslím, že jsem přečetla už dost knih na takové téma a potřebuji pauzu. Přece jen o smrtelných nemocích se nedá číst pořád. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nelíbila se mi natolik, abych se k ní někdy vrátila. Ba co víc, možná se nevrátím ani k samotné autorce…

Bodování: