Recenze ✩ Čas odejít ✩ Jodi Picoult

Autor: Jodi Picoult
Originální název: Leaving Time
Přeložila: Alexandra Fraisová
Obálka: Soňa Šedivá
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2015, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 456
Zdroj: knihovna
7. vydání
ISBN 978-80-249-2834-0

O knize: 
Jenna je třináctiletá dívka, která by jako každé děvče řešila problémy puberťačky. Toho ovšem není schopná, neboť ve třech letech přišla o mámu a její ztrátou je poznamenaná. Její máma Alice ale nezemřela, záhadně zmizela po tragickém úmrtí její kolegyně ve sloní rezervaci a její manžel byl následně uzavřen do psychiatrické léčebny. Jenna se s tím doposud nedokázala vypořádat a potřebuje znát odpovědi. Proto je ochotna udělat cokoliv, jen aby zjistila pravdu. I kdyby měla být kdovíjak hrozná…

Můj názor: 
Další z úžasných knih od Jodi Picoult. Čas odejít je pro mě třetí knihou a hned, jak to bylo možné, jsem se začetla. A jak se mi tedy líbila?

Kniha je psána ze čtyř pohledů: Jenny, Serenity, Alice a Virgila. Každá ze zmíněných postav nám má toho hodně co říci. Ne jen že se seznámíme s jejich životem, poznáme jejich radosti i smutky, ale i milníky, které je dostaly tam, kde jsou teď. Autorka nám jejich život vylíčila živě a velmi přesvědčivě. Ani jedna z postav mi nebyla nesympatická, ba přímo naopak. Dokonce mám pocit, že kdokoliv se v kterékoliv knize objeví, bude mi mít co říct.

Je možné, že jak stárnete, přestává se vám po druhých tolik stýskat? Možná když vyrostete, soustředíte se na to, co máte, ne na to, co vám chybí.

Alicino vyprávění je z deníků, které si Jenna neustále pročítá. Její vyprávění je velice zajímavé, neboť svůj život zasvětila záchraně slonům. Díky tomu se dovíme spoustu informací z jejich života, ale i z té špatné stránky, tedy lidí. Pytláci je neustále zabíjejí kvůli jejich klům a Alice tomuto problému věnuje dostatek úvah a myšlenek. Ale i pojem role matky a jejího potomka. Kdyby tam toto vyprávění nebylo, věřím, že by kniha nebyla tak zajímavá a lákavá. Ztratilo by to jiskru, v podstatě by se jednalo o příběh s detektivním nádechem. Ale právě sloni tomu dodali úžasný potenciál.

Jenna je velmi poznamenaná ztrátou své mámy. Nechápe, proč jen ji opustila a nechala napospas babičce. Snaží se udělat vše, jen aby ji našla a zjistila pravou příčinu jejího zmizení. Odešla snad kvůli ní? Nebo se zapletla do něčeho špatného? A žije ještě vůbec? Toto a mnoho dalšího jí neustále probíhá myslí, a jak sama řekla, několikrát se snažila vymyslet možné scénáře. Bylo mi jí neskutečně líto a věřila jsem, že ji najde. Však si našla mimořádné pomocníky: detektiva a vědmu. A ti jí jsou oddaní do poslední chvíle.

Jak jsem už naznačila, kdyby se Alice nezaobírala slony, příběh by to byl nezáživný. Dokonce jsem se párkrát přistihla, že mě kniha trošku nudí. To bylo ale na samém začátku, než jsem se stačila řádně začíst. V polovině knihy jsem všemu přišla na chuť ještě víc a můžu Vám říct, že v určitou chvíli dojdete stejného názoru, jako hlavní postavy. Kam Alice zmizela? A co se tenkrát stalo? A nejen to. A když dorazili do onoho domu, bylo to děsivé a strašidelné. Mé úvahy se pozměnili a já s nadšením očekávala, jak to tedy dopadne. Jenže závěr je tak šílený a neuvěřitelný, že Vám spadne čelist a veškeré nápady se zboří jako domeček z karet. Závěr knihy je totiž tak neskutečný, až mi v jednu chvíli běhal mráz po zádech. Toto neuhádne nikdo! Bravurní!

S Jodi Picoult rozhodně nekončím. Každá její kniha mě něčím obdařila a hodně se mi dostala pod kůži. Moc se těším na její novinku a doufám, že mě žádná z ještě nečtených nezklame. Zprvu jsem si říkala, že je to vcelku průměrný příběh a že knize Nejsem jako vy ani zdaleka nedosahuje. Ale nebýt onoho šokujícího a úžasného konce, dala bych jednu hvězdičku dolů. Teď toho nejsem schopna.

Bodování: