Recenze ⭑ Prázdné cesty ⭑ Rosa Liksom

Autor: Rosa Liksom
Originální název: Tyhjän tien paratiisit; Unohdettu vartti
Přeložil: Vladimír Piskoř
Obálka: Pavel Růt
Nakladatelství: Volvox Globator; edice Medusa
Rok a místo vydání: 1997, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 112
Doporučená prodejní cena: 160,- Kč
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 80-7207-066-5

O knize:
Soubor povídek od finské autorky Rosi Liksom. Krátké příběhy, zachycující postavy v nejstřeženějších chvílích. Krátké anekdoty, popisující činnosti a osudy. Krátké postřehy, líčící o nejtemnějších tužbách lidstva. Ale i sny nebo touhy. Naděje či odhodlání. V povídkách je vše možné a Rosa Liksom těm svým dodala svým osobitým charakterem duši. Duši, ať už špatnou nebo dobrou…

Můj názor:
Už ani nevím, kde jsem na Prázdné cesty narazila, ale docela mě zaujaly a netrvalo dlouho a nesla si je z knihovny domů. Na knihu jsem byla velmi zvědavá a také měla veliké očekávání. Jeto  soubor ze dvou autorkou vydaných knih: Zapomenutá chvíle a Ráj prázdných cest. Proto jsem uvedla dva finské názvy u originálního názvu.

Příběhy jsou sice kratičké, ale měla jsem co dělat, abych dočetla do konce. Některé (asi menší polovina) jsou psány hovorově, nespisovně, v ich-formě, některé jsou ale psané skoro až vulgárně. Vůbec se to nečte dobře, styl tohoto psaní mi nevyhovuje a byla jsem dost zklamaná.

Co se týče samotných povídek, jsou o neštěstí lidí, chudobě, vzpomínkách na válku s Rusy, sexu nebo vraždách. Smutné osudy Finů (autorka je Finka), kterým musí čelit i jiné národnosti (co se osudu týče, ne dějin). Krátké, výstižné, drsné. I tak by se to dalo vystihnout. Černý humor nebo groteska? To už každý musí posoudit sám.

Dovíte se, jak jedna paní nosila několikero kalhot, druhé se líbilo ve vězení, nebo jak se třetí vyrovnávala s mužovou smrtí. Nebo se dovíte, proč jeden muž nikdy nevychází z bytu, proč druhý nemá rád ženy nebo o životě třetího. Ovšem… Najdou se povídky, které se mi líbily. Třeba ta o mořské panně nebo o Arvim. Tu by autorka mohla i rozvést. Dokážu si představit, že by mě vtáhla do děje. Naproti tomu, mít doma chlapa, který se krášlí jaká každá žena, která se snaží udělat krásnější… Určitě bych se neusmívala, jako dívka v pozdější povídce.

Takže si to shrneme: zaujaly mě dvě povídky z kolika? Ze 40? To je hodně mizerné. Měla jsem veliká očekávání a dostalo se mi podprůměrné čtení, které navíc bylo místy nudné, špatně čitelné a nezáživné. Bohužel musím napsat, že je to velice špatná kniha a vůbec netuším, jestli bych ji vůbec někomu doporučila…

Bodování: