Nepojmenováno...

Vařila myšička kašičku. Psí lejno. Holubí let. Pec nám spadla. Nechutný kec. Nic neříkající blábol. Kecy. Pašíkovo masíčko. Jak pojmenovat článek, kde je všechno a nic? Článek, ve kterém je dost (pro mě) zásadních informací a přesto, kdybych o nich nenapsala, nic by se nestalo? Na tohle jsem nikdy nebyla dobrá. Vymyslet název článku, ve kterém chci napsat o několika bodech a každý z nich se týká něčeho jiného. No nic, dost těchto nesmyslných keců. Jdu rovnou k věci.

Když jsem zakládala tento blog, netušila jsem, jak to tu bude probíhat. Pro začátek jsem si nastavila jednoduchý profil a ten "gůgláckej" jsem prostě nechtěla. Pak mi červík v mé hlavě začal našeptávat, že na tom přece nic není. Ale já stále neměla odvahu a čas a vůbec... Jak něco takového funguje? Od přírody jsem technický antitalent a už jen nastavení něčeho nového je pro mě španělská vesnice. Jenže netrvalo dlouho (vlastně jo, asi půl roku) a i já si před týdnem zavedla profil na googlu. Není to sice podle mých představ, ale co. A po dlouhém zvážení jsem chtěla přidat ikonku do svého levého sloupce, ale nedaří se. Tak snad až na to někdy přijdu.

Taky jsem velice šikovná. Při úpravě onoho profilu se mi povedlo vymazat všechny profilové fotky. Tím pádem se moje tulipánová profilovka vypařila neznámo kam a všude, kde jsem komentovala, je najednou "zákazová" značka. K tomu všemu jsem omylem smazala jeden příspěvek. Naštěstí nebyl moc důležitý, ale stejně to naštvalo. Jo, takhle to dopadá, když se hrabete v něčem, čemu nerozumíte...

Další věcí je, že jsem jednoho krásného dne narazila na stránku blogr.cz. Tahle stránka se mi tak zalíbila, že jsem se rozhodla zaregistrovat se. Po menším technickém problému se povedlo a hurá, jsem tam! Článek jsem zatím nepublikovala, ale pracuji na tom. Ikonku najdete v levém sloupci.
  
Na téhle stránce jsem objevila blog, kde je naprosto jednoduchý, dokonalý a kouzelný návod na úpravu fotek. Jako milovnice velkých fotek jsem se rozhodla zavést i zde a právě díky zmíněnému profilu na google se mi povedlo změnit skoro všechny fotky, co jsem v článcích zveřejnila. Ha! Jsem nadšená! Tohle je věc, která mě trápila a tížila už od začátku a konečně jsem spokojená :)

Dnes tu původně měl být další článek z knihovny. Ale díky "úžasné" Anitě a jejímu mnou nedávno čtenému dílu, jsem byla nucena překopat svůj čtecí plán. Dnes jsem měla jet do Brna do knihovny, ale bohužel se mi obě knížky nepovedly přečíst, tak to doháním teď. Musela jsem si prodloužit výpůjční dobu a návštěvu plánuji v pátek za 14 dní. Snad se zadaří. Dnes chci konečně dočíst Jednoho dne, možná... A hned otevřít Desátý kruh od Jodi Picoult. Zítra mám jet za kamarádkou, tak si ji vezmu na cestu.

Asi jsem posunula svůj čtecí um na další úroveň. Včera, před odchodem do práce, jsem prostě musela dočíst kapitolu ze zmíněné knihy. A protože jsem zase nechtěla vyrazit až moc pozdě, knihu jsem položila na zem a začala se obouvat. Už jste se někdy obouvali a u toho četli knihu? Docela zážitek :D

Také plánuji další rubriku. Píšu ji od začátku letních prázdnin a nejsem schopná to dodělat. O tom, jak dlouho ji nosím v hlavě, se radši nebudu zmiňovat. A o co že se bude jednat? Bude to taková moje "malá" výzva a týká se povinné četby. Myslím, že jsem prozradila dost, víc se nebudu rozepisovat. Proč se o tom zmiňuji? Jednoduché, když je to černé na bílém, už to budu muset chtě nechtě dopsat, doladit a zveřejnit. Hurá, hurá! Jsem to ale hlavička! :D

Dnes plánuji zveřejnit recenzi druhého dílu série o Malin Forsové, Letní smrt. Také bych konečně chtěla napsat tip na výlet. Flákám to dost dlouho. Nápadů mám opravdu hodně, ale zabte mě. Jsem prostě líná...

To by bylo asi vše. Nic neříkající článek o ničem. Jen jsem chtěla zmínit, jak jsem na tom a co je nového. A pokud jste došli až sem, smekám. Že jste dokázali číst ty mé žvásty tak dlouho... :D Tak se mějte pěkně, já jdu připravit tu recenzi :)