Recenze ✩ Muminí moudra ✩ Tove Jansson

Autor: Tove Jansson
Originální název: Allting som är trevligt är bra för magen: Tänkt och sagt i Mumindalen
Přeložil: Libor Štukavec
Ilustrace: Tove Jansson
Graficná úprava a sazba: Jolana Ryšavá
Nakladatelství: Albatros
Rok a místo vydání: 2006, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 104
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 80-00-01871-3

Můj názor:
Tentokrát to uděláme trochu jinak. Napíšu jen, co si myslím a poté přepíšu nějaké mnou náhodně vybrané moudro, z každé kapitolky jedno.

O téhle malé knížečce jsem původně nechtěla psát. Říkala jsem si, že se to prostě jen tak jmenuje. Nehledala jsem v tom nic hlubšího. Prostě vybrali jen pár úryvků a dali je do téhle knížečky. Jenže jak jsem se jí prokousávala, nestačila jsem se divit. Ony to jsou fakt moudra. Teda ne všechno. Něco je jen tak letmo a něco je zase hlubšího. Prostě, moudra. Říkám si, že to paní Jansson vychytala. Malé děti jsou vlastně poučovány už od malička, aniž by to věděly. A to je přece hezké, no ne?

Jedná se o malé texty ze všech knížek o Mumincích a ty moudra jsou vyznačena tučně. Já to také tak udělám, vyznačím tučně. Někde to ovšem není, ale mě to stejně přišlo jako nějaké to moudro. Tak hezké "moudrování" :)

Moudra:
Šňupálek se posadil vedle něho a mluvil vlídně: „Já vím. Všechno se stane těžkým, když chceme věci vlastnit, nosit je s sebou a mít je. Já se na ně jenom dívám, a když jdu pryč, odnáším si je v hlavě. To mi dělá větší starost než nošení zavazadel.“
„Mohl jsem je mít v batohu,“ řekl Čenich zničeně. „Dívat se na věci přece není totéž jako okusit je a vědět, že nám patří.“

*************************************************

„Ale bambule,“ zhrozila se slečna Ferka. „Nemluv tak! Tvoje sbírka známek je nejhezčí na světě!“
„To je právě ono!“ zvolal bambul zoufale. „Je už hotová! Není na světě známky, není vadného tisku, který bych neměl. Všechny mám! Co teď budu dělat?“
„Mě se zdá, že tě začínám chápat,“ řekl muminek váhavě. „Nejsi už sběratelem, nýbrž jenom majitelem, a to není stejné.“

*************************************************

Jedinou významnou věcí pro mě bylo to, že jsem nalezl svého prvního přítele, a že jsem tudíž začal skutečně žít.

*************************************************

Slečna Ferka se rozhlédla kolem sebe. Pak se naklonila a zašeptala fififjonce do nataženého ucha: „Napřed se musíš otočit sedmkrát kolem dokola a přitom pobrumlávat a podupávat. Pak se jde pozpátku ke studni a podívá se do ní. A ve vodě se objeví budoucí manžel!“ „A jak se odtamtud vytáhne?“ zeptala se fififjonka rozrušeně.

*************************************************

Těšil se nadějí, že jaro bude dlouhé, aby si pocit očekávání uchoval co nejdéle.

*************************************************

Nikdo si nedělal starosti, a to bylo dobře. Dohodli se, že si jeden o druhého nikdy nebude dělat starosti. Tímto způsobem si vzájemně zajistili klidné svědomí a co největší míru svobody.

*************************************************

Škoda že se maminky nemohou taky sebrat a někam jít, když se jim zachce, a spát venku. Zvlášť maminky by to někdy potřebovaly.

*************************************************

Jedni zůstanou a druzí odejdou, tak je to vždycky. Každý si může sám vybrat, co mu vyhovuje, ale musí se rozhodnout včas a nikdy nesmí váhat.

Bodování: