Mé knižní zvyky

Nedávno jsem si dělala pořádek ve svém noťasu. Snažila se uspořádat složky, fotky, předělat články. Když v tom mě napadlo, že bych mohla napsat, jaké mám knižní zvyky. Třeba jak knihy vybírám nebo jak čtu. Určitě už tušíte, že můj noťas zůstal v původním stavu. Žádné uspořádání, žádná čistka.

Začneme tedy od začátku. Buď si vyberu něco z mé knihovny, nebo si od někoho půjčím. Poslední možností je knihovna. I když by to spíš mělo být napsané obráceně. Knihovna, půjčeno, mé. V tomto pořadí je to častější, víc chodím do té knihovny. Co nemám doma, nepamatuji si nebo vím, že si to nemohu půjčit od bratra apod., vše zaznamenávám na Databázi knih.

Na Databázi jsem od roku 2011, ale asi před rokem jsem začala přidávat knihy do sekce "Chystám se číst". Tam přijdou všechny novinky nebo knihy, které mě právě zaujaly. Objevím knihu v knihkupectví, ale je mi líto si ji kupovat, když nevím, jaká bude? Nevadí, její název si napíšu jako sms v telefonu a doma ji pak vyhledám a přidám do již zmíněné sekce. Co se sérií týče (a že jich je požehnaně), vždy tam přidám jen první díl. Na co tam dávat všechny, když si automaticky přečtu i ty další zbývající? Teď jich tam mám něco kolem dvou stovek, což je ostuda. Ale snažím se to snížit.

Abych pak v knihovně netápala, jakou že knihu to zrovna mají, mám speciální deníček. Tam mám zapsány všechny knihy (dobře, všechny ne, teď jsem to trochu flákala), které mám zaškrtnuté v Databázi. Chodím do dvou knihoven, a jak už to bývá, každá vlastní něco jiného. V tom seznamu mám u každé knihy poznámku. Začínající písmeno názvu knihovny. Je to přehlednější a já se rychleji orientuju. A co už mám přečteno, jednoduše škrtnu.

Když už mám vybráno, půjčeno a doneseno domů, vezmu zrovna to, na co jsem se těšila nebo na co mám zrovna náladu. A pak už jen čtu a čtu a čtu.

Nejraději čtu u nás v obýváku, ale to mi nebývá tak často dopřáno. Mám ráda přirozené světlo a pohodlné křeslo. A když nesedím zrovna v obýváku, lenoším na své posteli. Jenže to není ono, protože moje tělo dostává zabrat. Tím všemožným vrtěním, křivením a brzo mě začne bolet zadek. Také je to víc namáhavé pro oči, nemám tu tolik přirozeného světla, jak bych si představovala.

K tomu něco dobrého na zub jako třeba brambůrky, sušenky, ovoce. Samozřejmě to musím mít čím zapít, takže si uvařím čaj nebo kávu (to minimálně) nebo si vezmu ovocné pivo či džus. Kdysi jsem si pustila i hudbu. Ale jen takovou, u které jsem udržela pozornost, což nebylo moc kapel. Teď už to nedělám, ale byl to hezký zvyk.

Jenže to bych nebyla já, abych si nenašla i jiné místo na čtení. Samozřejmě že nejraději čtu v klidu, když mě nic netíží a nečekají mě žádné úkoly. Snažím se číst kdykoliv se mi naskytne příležitost. To znamená, že si knížku otevřu ráno při kávě, než jdu do práce. Ráno při kávě a snídani než se rozhoupu něco dělat. Při vaření, třeba i jednu blbou stránku. Při čekání na autobus, v buse, šalině, někdy i v knihovně. V čekárně u doktora i za cenu, že u ní usnu (a knížka mi spadne na zem, jak se mi jednou stalo :D). Při čekání na kamarády nebo přítele. Prostě při jakékoliv příležitosti, a kdyby to šlo, četla bych snad i v práci (krásný to sen). Když cestuji, snažím se vybrat malé knížky. Nezdá se to, ale pěkně se pronesou. Mám čtečku, ale není to ono. Raději dávám přednost papírové podobě a moje rameno pak někdy pěkně řve :)

A když mám přečteno, okamžitě sáhnu po jiné knize, i kdybych ji neměla hned rozečíst. Už jen ten pocit vzít další knihu do ruky, prolistovat ji, podívat se, kolik má stránek, kapitol, na obrázky, pokud tam nějaké jsou a hned na začátek první kapitoly dám záložku. Krásný to pocit. No a úplně na ten konec pak zasednu ke svému noťasu a napíši recenzi. O tomto procesu mám také v plánu napsat, takže můžete očekávat další můj nudný článek. 

Mám představu, že jednoho dne budu mít krásnou knihovnu a v ní pohodlné křeslo, lampu, stolek. Prostě vše pěkně při ruce. Jenže to ukáže až čas, jak se mi tento sen vyplní.