Originální název: The Strange Case Of dr. Jekyll and mr. Hyde
Přeložila: Jarmila Fastrová
Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl: Zbyněk Janáček
Nakladatelství: Sfinga
Rok a místo vydání: 1995, Ostrava
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 152
Zdroj: knihovna
V nakladatelství Sfinga 1. vydání
ISBN 80-7188-003-5
O knize:
V knize jsou tři příběhy, o nichž jsem ze začátku neměla nejmenší tušení. První příběh je Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda, díky němuž jsem si knihu půjčila. Druhý příběh je Markheim a třetí Kumpáni. Všechny příběhy, kromě Markheima, obsahují krátké kapitolky. Překladatelka knihu opatřila i drobnými poznámkami.
Dr. Jekyll a pan Hyde je psán z několika pohledů. Jak z pohledu Jekylla, tak z pohledu jeho advokáta a dlouholetého přítele Uttersona. Utterson vůbec jako poprvé o panu Hydeovi slyšel z vyprávění, ne zrovna moc přívětivá historka to byla. A protože zrovna tohoto pána označil ve své závěti dr. Jekyll, rozhodl se po něm pátrat. I jejich první setkání nebylo nějaké valné. Avšak po smrti Lanyona a Jekylla se Utterson dovídá hrůznou pravdu z dopisů, které mu zanechali.
Pan Markheim se jednou v noci rozhodne, že zakoupí něco své milované ženě na Vánoce. Přijde na poslední chvíli a staví se u kupce, samozřejmě nemá nejmenší tušení, co by jí měl koupit, a tak si nechá poradit. Ale poté se stane malá rozepře a děj má nečekaný zvrat…
Karel, hlavní hrdina příběhu a vypravěč v jedné osobě, má příbuzenstvo na pustém ostrově, kde nic není a každý rok za nimi jezdí. Jednou si však umane, že si svou sestřenku Mary vezme a vytáhne ji tak z ostrova. K splnění snu mu ovšem chybí jen najít nedaleko dávnou ztroskotanou loď a vytáhnout ji. Tím by ovšem proslavil i svůj rod. Ale najednou se stane plno událostí, které vůbec nečekal a nakonec se snaží zachránit svého strýce.
Můj názor:
Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda se mi moc líbil. Bylo to zvláštní, podivné a přece poutavé. Četlo se to velmi rychle a skvěle, svěže. Během čtení jsem se nemohla dočkat konce, kdy se dostanu ke zmíněným dopisům a dozvím se, co Lanyona tak rozhořčilo. Jen by mě ještě zajímalo, jak to dopadlo s Uttersonem po přečtení dopisů. Co si asi myslel?
Musím říct, že Markheim mě zezačátku moc nebavil. Ale po onom zvratu se vše rozjelo, až mě začalo mrzet, že příběh má jen nějakých 20 stránek. Hlavně mě bavilo sledovat Markheimovy myšlenky, pocity, výčitky svědomí i spřádání plánu, jak z toho ven.
Třetí a poslední příběh Kumpáni byl nejnudnější z celé knihy. Vůbec se mi nedařilo začíst se. Téma o ztraceném pokladu a nenalezené lodi nepatří zrovna mezi mé oblíbené, ale něco mě nutilo číst dál. Asi vědomí, že přece nenechám nedočtenou knihu.
Kdyby tu byl jen dr. Jekyll a pan Hyde, rozhodně dávám plných pět hvězdiček, ani nemusím přemýšlet. Ale díky dvěma dalším, i když Markheim mě aspoň začal bavit, dávám jen čtyři.
Bodování:
Četla jsem jen Jekylla a příběh se mi hrozně líbil - má pro mě nádech podobný třeba Obrazu Doriana Graye či povídkám Poea, a to já můžu :)
OdpovědětVymazatK Obrazu bych Jekylla asi také přirovnala. Je prostě zvláštní a přece dobrý. Poea jsem zatím nečetla, ještě jsem se po něm nestačila porozhlédnout. Ale pokud jeho povídky mají podobnost s Jekyllem a Dorianem, budu ho muset upřednostnit :)
Vymazat