Originální název: Guilty Pleasures
Přeložila: Lucie Lukačovičová
Autorský medailon: Martin Šust
Fotografie na obálce: Alžběta Trojanová
Grafická úprava obálky: Dagmar Krásná
Nakladatelství: Triton, edice Trifid (svazek 111)
Rok a místo vydání: 2006, Praha
Vazba knihy: brožovaná
Počet stran: 256
Doporučená prodejní cena: 169,-Kč
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 80-7254-669-4
1. díl ze série Anita Blake
O knize:
Vampyrismus a lykantropie není jen pohádka. Vampyrismus a lykantropie je skutečnost. Můžete na ně narazit kdekoliv. Ale jen v USA je vampyrismus legální. Asi proto se tam všichni stěhují. Upíři mají svá práva. Jen lykantropové to mají horší. Jich se každý bojí, vždyť nakazit se je tak lehké…
Nacházíme se v St. Louis. Hlavní hrdinka Anita Blake je oživovatelka. Povolává mrtvé z hrobu. I to je práce. Spolupracuje s policií, MOST, zkratka pro Místní oddělení pro supernaturální trestné činy. A co víc, se soudním povolením vykonává vraždy na upírech. Ona je ta, kterou upíři uvidí jako poslední. Ona je ta, která jim zarazí kůl do srdce a usekne hlavu. Ona je Popravčí.
Anita je povolána k případu, někdo vraždí upíry. Ale o jejich smrt má zájem i nejvyšší upír města, Nikolaos. Anita se musí rozhodnout, jestli pomůže upírům vyřešit tento nelehký úkol. Ale bude rozumné odmítnout? Kdo za tím vším stojí? A co všechno bude muset udělat, aby si zachránila krk?
Můj názor:
Co si budeme povídat, Provinilé slasti budete mít přečtené téměř okamžitě. Lehké, čtivé, vtipné. Vražda, krev, násilí. To vše tu najdete.
Hned v prvním díle se nachází Edward, moje oblíbená postava. Takže (podle mě), se rozhodně nebudete nudit. Díky němu jsou knihy oživené. Svým způsobem. Zvrhlým… On totiž ani jiný není. A to je to, co se mi na něm líbí.
Anitu čtu po třetí, celou sérii. Ale až teď mi došlo, jak je nábožensky založená. Zní to hrozně a není to doslovné, ale Anita je křesťanka a dost často myslí na Boha, pronese nějakou tu krátkou modlitbu nebo spekuluje o celém tom křesťanství. Není to nijak moc rozsáhlé, ale takové to drobné vtírání tam je. Jen jeden prstíček… Nejsem věřící a je to pro mě zvláštní a taky tak trochu nepochopitelné. Ale na druhou stranu, sem to tak nějak patří. Má to promyšlené (dějově) a nesnaží se to nikomu vnutit. Což beru.
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)