Recenze ⭑ Hry na bolest ⭑ Petra Neomillnerová

Autor: Petra Neomillnerová
Obálku navrhl: Karel Kadlec
Nakladatelství: Netopejr
Rok a místo vydání: 2007, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 216
Doporučená cena: 219,- Kč
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 987-80-87044-10-0

O knize:
Hry na bolest je sbírka několika vybraných povídek, které jsou zaměřené spíše na erotiku. A SM. Najdeme tu povídky o Anně, Lotě, Gemaliel, Vilje, Fridě… Hlavních hrdinek je tu opravdu hodně. A jsou tu také postavy, které nejsou jmenovány, ale přece je tu o nich malá zmínka. A co v těch několika povídkách můžete najít?

Gemaliel je královna. Královna napůl lidská, napůl elfská. Každý se jí bojí. Nikdo se jí nesnaží odporovat. Tato královna nemá ráda lapky, zloděje, vrahy. A tak je nechá pochytat, udělá z nich odstrašující příklad a pak? Pokusí se je napravit. Ale bude to fungovat vždycky?

V povídce Vilja se podíváme za Vikingy. Vědma Vilja je vážená a jejím úkolem je zasvětit mladé válečníky a požehnat drakaru. Ore je životem zkrušený muž a svou nevoli dá všem najevo. Jak se zachová, když se mu rozpadne rodina? A jaké je dávné tajemství?

Další povídka vypráví o dívce jménem Frida a její učitelce. Frida, jako spousta jiných dívek, byla poslána do školy, pro lepší život. Jenže ona byla jiná. Byla vzpurná a hádavá. Byla nebojácná a svéhlavá. Problematická. A Medvědice vypráví, co všechno musela podstoupit, aby ji napravila. Vypráví o její nenávisti.

Lota je zaklínačka tělem i duší. Žije životem jako spousta jiných zaklínačů. Ona však je jako jediná žena. Proto to má složité, jiné. Snaží se sehnat kšeft, ale zábava je přednější. O to zábavnější to je, když má po ruce své kumpány. Seznámí se s Urianem a pak se pokusí očistit mlýn.

Anča je holka do nepohody. Zažila rvačky, krveprolití, žalář, bičování… Zažila toho víc, jak kdejaký chlap. Sivý je mistr šermu a jednoho dne se jí ujme. Musí ji přece někdo napravit. Začne ji vychovávat, cvičit v šermu… Jenže z blbosti Sivýho zavřou a na Anči je dostat ho ven. Co všechno musí udělat, aby se tak stalo? A jakou domluvu uzavře s králem Adalwolfem?

Můj názor:
Povídek je tu 16, některé byly krátké, jiné kratší, některé dlouhé. Obzvláště ta první. Jiné byli nudné, některé zábavné. Nejvíce mě bavily ty o Lotě. V podstatě se tu rozebírá boj, sex, filcky, bičování… Hned na začátku knihy najdete Předmluvu. Autorka tu popíše, co všechno si představuje pod pojmem hra a co se smí a nesmí a co je bolest a tak podobně. Něco jako malé vysvětlení, že i takové knihy se můžou psát.

Lotu mám nejradši, asi ze všech autorčiných hrdinek. Takže jak nadšeně mé srdíčko zaplesalo, když jsem o ní začala číst. Lota je prostě… Jak to napsat? Lota je drsná, milá a kousavá zaklínačka, kterou si musí oblíbit snad každý. Pokud se Vám povídky s ní budou líbit, určitě otevřete ještě další tři knihy s ní: Zaklínačka Lota, Psí zima, Žár krve. Nebudete litovat.

Vilja je jiná, než ostatní povídky. Svým způsobem. Je to dobré odbočení od všech těch elfů, upírů, zaklínačů a čarodějů. Takové malé oživení knihy. Brána Caer Morhen je věnována Sapkowskému (kdo četl Zaklínače, ví o čem je řeč). Kraťoučké, ale hezké. Jiný pohled na našeho oblíbeného zaklínače Geralta.

Anča tu má hned několik povídek. Tuto babu jsem si oblíbila. Ona je něco jako Lota, jen jiné vydání :D Ne jen že se dovíme, jak se dostala za králem, ale bude vzpomínat na své dětství a budeme se společně s ní potloukat po světě. Tyhle povídky jsou dobré. Jsou drsné, tvrdé a kruté. To ale k životu Anči patří, nebo ne?

Valentýnské srdce. Abych se přiznala, byla jsem trochu v šoku. Tuto povídku bych od Neomillnerové nečekala. Je jiná. Ano, je drsná, ale taky drastická. Pokud má někdo z Vás slabý žaludek, nečtěte. Je morbidní. A morbidní nádech má i Den mrtvých. Něco takového bych čekala od Burtona :D

Třeba čarodějka Lila mě moc neoslovila. Ne že bych neměla ráda elfy, ale chyběl jí šmrnc. A když se projížděla na tom posvátném koni, nějak mi unikal důvod, proč ji na něj posadili. Ale co, já jejich tradice neznám… Zato Frida byla jiné kafe. Tato povídka mě upoutala okamžitě. Škoda že byla tak krátká. Na konci mě napadla spousta otázek, takže by mohla být i delší. Možná pokračování?

Jedna z nej povídek je určitě Nemám rád Vánoce. Škoda, že byla tak kraťoučká. Snesla bych pokračování, protože bych fakt ráda věděla, jestli šla Malve v tatínkových šlépějích.

Knihu jsem teď četla podruhé. Co si pamatuju, tenkrát se to hrozně vleklo a já ji četla neskutečně dlouho. A teď? Zhltnuto za jeden den. Jen jsem vůbec nevěděla, co napsat. Chvíli jsem tápala, ale nakonec vidíte, že jsem se slušně rozepsala. Kniha byla dobrá. Hodně dobrá. Takové malé nahlédnutí do autorčinýho mozku. Je pravda, že mě něco neoslovilo. Ale zase toho nebylo až tak moc. Určitě se k nim vrátím. A pokud jste fanoušci Neomillnerové, tyto povídky Vám nesmí chybět :)

Bodování: