Recenze ✩ Opilé banány ✩ Petr Šabach

Autor: Petr Šabach
Ilustrace na obálce: Pavel Štefan
Nakladatelství: Paseka
Rok a místo vydání: 2001, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 176
Zdroj: půjčeno
1. vydání
ISBN 80-7185-359-3

O knize:
Osmdesátá léta. Praha. Tři šestnáctiletí kamarádi. I tak by se to dalo shrnout. Tři mladíci, kteří se teprve hledají, své určení, svou cestu. Poznávají ženy, chodí do hospody a vymýšlí kdejaké vylomeniny. Jejich momentálním snem je však odjet k moři. Ale jak to udělat? Kde vezmou auto? A kdo je bude řídit, když ani jeden z nich nemá řidičák? Musí vymyslet plán, který hodlají dotáhnout do konce. Jejich eskapády však nejsou bez následku…

Můj názor:
Nějaký ten pátek zpátky jsem si chtěla přečíst něco od pana Šabacha, nejlépe Hovno hoří. V rámci Čtenářské výzvy na Databázi knih jsem však jako první vzala do rukou tuto jednohubku, Opilé banány. A abych onu výzvu skutečně splnila, velmi brzy bych ráda rozečetla navazující knihu Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí. Jak se mi tedy tato kniha líbila?

„Strávil sem ten čas přemejšlením o svým životě, kterej furt jaksi nechápu. Ale, říkal sem si, možná že to je právě to pravý znamení. Protože jak se pozná chytrá knížka od normální? To je celkem jednoduchý. Chytrou knížku já poznám tak, že ji většinou nepochopím. Stejně tak jako velmi dobrou báseň. Nasliním si prst, obrátím list a hele! Dál už nic není... Teda je, ale to už je další kousek. Takže zpátky a znova, a když tomu nerozumím ani napodruhý, tak sem si nabeton jistej, že držím v ruce skvost, kterej patří do první řady knihovničky. V životě si nikdo nedovolil říct o knížce, kterou nepochopil, že je blbá. Což mě vede k úvaze, že i můj život je asi velmi kvalitní, když mi pořád uniká jeho smysl.“

Nutno podotknout, že kniha neobsahuje ani jednu kapitolu. Může se zdát, že to bude nepřehledné a tím pádem se příběh bude číst hůře. Opak je však pravdou. Hlavní hrdina vypráví v ich-formě své příhody z rodinného kruhu a opileckých vylomenin s kamarády. Každá příhoda začíná novým odstavcem a navíc je to označeno černým čtvercem.

Nacházíme se v osmdesátých letech minulého století. Komunismus je ještě v plném proudu a céčka zažívají obrovský boom. Hlavní hrdina, jehož jméno si nemohu vybavit, se kamarádí s místním grázlem Honzou Břečkou a hluchoněmým Víťou. Jejich vylomeniny jsou velmi často hraničící se zákonem, ale nějakým způsobem jim všechno vychází. Také zažívá první lásku, kdy Daniela si s ním vyloženě dělá, co chce. Další významná postava v jeho problémovém a divokém životě je Jirka Ptáčník, který si neustále vymýšlí historky.

I doma to nemá jednoduché. Jeho máma je rozvedená, žije však s Béďou, věčným ožralou. Ten je veliký sochař umělec, který se kamarádí s Fáberou a je Béďovi povahově podobný víc, než by bylo možné.

Petr Šabach zde skvěle popsal život šestnáctiletých kluků v období komunismu, kteří se nebojí žádné srandy. Pravda, nad některými hovadinami jsem kroutila hlavou, u některých se i zasmála. Jejich hlavní cíl však byl více než odvážný, tudíž odjet k moři. Autor psal poutavě i nudně zároveň. V jedné chvíli čtete nadšeně a otáčíte stránku za stránkou a v momentě se dostáváte do bodu, kdy je vše utlumeno. Takže s touto knihou jsem byla jako na houpačce. Příběh nebyl vyleženě špatný a věřím, že se spoustě lidem bude líbit. Hlavně pokud si budou chtít zavzpomínat na tehdejší dobu. Já však byla občas ztracená. Kniha je navíc psána hovorově, tedy pusou šestnáctiletého kluka, což je rozhodně zajímavé a knize tak udává rytmus.  

Mnoho lidí přirovnává knihu k filmu Pupendo, který byl podle této knihy natočen. Film je prý lepší, což já nemohu posoudit, neboť jsem viděla jen kousek a tenkrát mě nijak nezaujal. Dnes však přemýšlím, že bych ho shlédla.

Bodování: