Recenze ✩ Němý křik ✩ Angela Marsons

Autor: Angela Marsons
Originální název: Silent Scream
Přeložila: Ludmila Hanzlíková
Obálka: Diana Delevová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2016, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 336
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-242-5368-8

1. díl ze série Případy Kim Stoneové

O knize:
Teresa Wyanttová je ve svém domě nalezena mrtvá. Někdo ji utopil ve vaně, a aby ji policie našla co nejdříve, založil požár. Proč to? Hlavní vyšetřující Kim Stoneová je pověřena na tuto záhadu přijít. Po dalším mrtvém se ocitají na nalezišti ostatků v areálu bývalého dětského domova. Má to něco společného? Kdo byly ti lidé, kteří byli zahrabáni do země? A kdo může vraždit teď? Kim záhy dochází, že tyto hrůzné činy má na svědomí někdo, kdo nemá svědomí. Někdo, kdo zabíjel několikrát. Někdo, kdo je ochoten zabít znovu, jen aby se zachránil.

Můj názor:
Angelu Marsons mám v hledáčku hodně dlouho. Vlastně od tohoto prvního dílu, což jsou už čtyři roky. Mezitím napsala několik pokračování a každý díl měl veliký úspěch. Konečně i já mohu posoudit, zda se mi detektiv inspektor Kim Stoneová zamlouvá.

Mrtvé oběti nejsou slyšet.
Jejich těla však mohou podat svědectví.
I když je nikdo neměl postrádat…

Ač má kniha něco málo přes tři sta stran, čítá sedmdesát osm kapitol. Což je opravdu veliké množství. Ty jsou však krátké, rychle čitelné a o to je příběh napínavější. Ústřední postavou je samozřejmě Kim Stoneová. Její snaha dopadnout dávného vraha je takřka hmatatelná. Také on tu má své slovo. Povypráví nám o sobě a hlavně nám upřesní, proč se stal takovou zrůdou. Kapitoly s ním jsou označeny kurzívou. Poté tu máme dvojčata Nicola a Bethany, která si Crestwoodem prošla a mají nám mnoho co nabídnout. I ta však mají své tajemství, které mě velmi překvapilo. V neposlední řadě pak bývalí zaměstnanci dětské domova. Ti jsou však vražděni, takže jistojistě něco vědí…

Celý případ se Kim osobně dotýká, neboť i ona byla odebrána matce, prošla si několika pěstounskými rodinami, pendlovala mezi nimi a dětským domovem a byla jen číslem. Tak jako ostatní děti bez rodiny a lásky. Zažila tolik zklamání, bolesti, ztráty nebližších, že je dnes tvrdá jako kámen. To vše se v ní míchá, vzpomíná na své dětství, a čím vším si musela projít. Také vzpomíná na svého nebohého bratra. Takže když se začne nacházet jedna kostra nezletilých, osamocených a trpících dívek, honba za vrahem začne být přímo zběsilá. Kdo je mohl zabít? Co udělaly tak strašného, že byly tak brutálně zmasakrovány a zakopány jako kus hadru?

Kim je sarkastická osoba, která nedá nikomu nic zadarmo. Díky své minulosti si nikoho příliš nepouští k tělu, což je pochopitelné. Jako člověk má nějaké ty mouchy, ale jako detektiv inspektor si mě získala. Je neústupná, tvrdohlavá a z autorit si nic nedělá. To je také znát u jejího nadřízeného.

Příběh jako takový je dobře napsán. Je chytlavý, místy vtipný, závěrem napínavý. Jo a jako vraha jsem tipovala přesně tu druhou osobu. Takže jedno veliké plus. Teď k té druhé stránce. Přestože byla kniha dobrá, něco mi na ní chybělo. Na to, jak je profanovaná, jsem čekala něco mimořádného, z čeho si sednu na zadek. Děj v polovině stagnoval, než se to opět rozjelo a Kim dopadla vraha. Chtělo to více akce, více napětí, více nebezpečných scén. To se bohužel nekonalo.

Angela Marsons napsala skvělou detektivku, kterou však řadím jako lepší průměr. Němý křik sice nedopadl dle mých představ, s autorkou ale nekončím. Jako nenáročná, odpočinková detektivka je to skvělé a Kim jsem si oblíbila. Ráda bych zjistila, jak to s ní bude dále. Jaké další případy bude řešit a zda trochu poleví ze své odtažitosti. Knihu i přes některé mé výhrady doporučuji.

Bodování: