Recenze ✩ Vězeň času ✩ Matt Haig

Autor: Matt Haig
Originální název: How To Stop Time
Přeložila: Hana Sichingerová
Nakladatelství: Metafora
Rok a místo vydání: 2018, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 302
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7359-558-6

O knize:
Jaké to je žít několik set let? Jaké to je stát se účastníkem dějin? Tom Hazard je právě takovým šťastlivcem, že mohl sledovat, jak se lidstvo změnilo, jaké chyby napáchalo a zda se polepšilo. Jeho život už tak šťastný ovšem není. Od dospívání je pronásledován, přirovnáván k ďáblovi a každý, kdo se s ním spřátelí, je na špatné straně. V době upalování čarodějnic Vás to mohlo stát život. Tom se proto od všech oprostil a nikoho si nepouští k tělu. Když však pozná jistou ženu, jeho city k ní se začnou probouzet. Má vůbec šanci? A chce ji ohrozit? Mimoto neustále hledá svou dceru, která kdysi utekla právě před fanatiky. Aby také nebyla upálena. Kde se ale potlouká? A žije ještě vůbec? Tomův život měl až dosud jen jeden smysl. Najít svou ztracenou dceru.

Můj názor:

Je to k nevíře, ale Vězeň času vyšel už před dvěma lety. A přesně tak dlouho mi trvalo, než jsem na knihu narazila a skutečně si ji přečetla. Co si pamatuji, tak mě na ni nalákala jedna nadšená recenze a já si tenkrát řekla, že to zkusím. Tak jaké nadšení se konalo u mě?

Kolik životů potřebujeme, abychom se konečně naučili žít?

Tom Hazard žije obyčejným životem. Učí dějepis, má psa a zakoukává se do své kolegyně, učitelky francouzštiny. Jenže jeho život se zdá být obyčejným jen naoko. Není jako všichni ostatní. Trpí zvláštní dispozicí, což znamená, že stárne velmi pomalu. A ač vypadá jako čtyřicátník, je mu 439 let. Jeho hodiny dějepisu jsou tudíž velmi autentické, neboť za svůj život zažil mnohé. Mor, obě války, upalování čarodějnic… Také se ale potkal se spoustou lidí, jako třeba Shakespeare nebo Fitzgerald.

Tomův život se zdá být krásný. Jeho tělo nevykazuje žádné stopy po stárnutí. I několik desetiletí vypadá pořád stejně. Nemá vrásky, netrpí nemocemi. Ale pro něj to skvělé není, pro něj je to prokletí.

Jak se s Tomem seznamujeme, začínáme poznávat jeho svět. Žije v přítomnosti, neustále ale vzpomíná na minulost. Jeho bolesti hlavy začínají být nesnesitelné, a proto jsou jeho historická okénka stále častější. Zjistíme, co se stalo s jeho rodiči. Kdo byla jeho první láska a kam se poděla jeho dcera, která po něm zdědila jeho dispozici. Také poznáme jeho noční můru. Člověka, který může za osud jeho matky, a pochopíme, proč celou dobu žije v neustálém strachu. A aby přežil, musí neustále měnit identitu. S tou mu pomáhá jistá Společnost albatrosů, která se o své lidi s přesně touto dispozicí stará. Jenže nic není zadarmo a Společnost si žádá protislužby.

Zrůda, která se setká se zázrakem, uvidí jenom zrůdnost.

Jak ale záhy zjišťujeme, nic se nemusí zdát přesně takové, jak se zdá. A Tom na to musí přijít také, i když mu to bude trvat třeba i století. Jeho strach je neustále hmatatelný. Jenže… O sebe se nebál nikdy. Ví, co lidé dokážou, když jsou zlý a proto je neustále v pohybu. A proto se nechce znovu zamilovat. A jediné, co ho drží při životě, je jeho ztracená dcera. Najde ji konečně?

Ač se kniha zdála být dobrá, přišla mi taková nemastná neslaná. Tom byl neustále ztracen v čase a některé úseky byly zajímavé, jiné méně a ty zbylé mohly být více rozepsané. Co se týče jeho lásky k učitelce francouzštiny, přesně jsem věděla, jak to dopadne a jen očekávala, kdy najde svou dceru. I co se týče Společnosti albatrosů, jsem tušila, jak to celé skončí.

Jsem si jistá, že si Vězeň času své nadšence najde. Mě však nepřesvědčila. Jako odpočinková četba je to skvělé, ale bohužel jsem v ní hledala něco více. Asi lépe rozepsanou jeho dispozici, víc historických fakt a celkově více akce. Protože příběh po celou knihu stagnoval, nevyvíjel se a já měla pocit, že jsem stále na jednom místě. Až koncem knihy se to celé obrátilo. Hodnotím jako slabý průměr.

Bodování: