Z knihovny #33

Už přes dva měsíce jsem nenavštívila knihovnu, z důvodu uzavření spojené s covid-19. Tenkrát jsem to stihla tak tak a pak litovala, že si nevzala více knížek. Nakonec jsem se pustila do svých vlastních, což bylo veliké plus. Před nedávnem ji znovu otevřeli v omezeném provozu, ale až včera jsem tam zaskočila.

Měla jsem jasný cíl. Chtěla jsem si konečně přečíst něco od Jojo Moyes. K mé smůle tam měli jen sérii Než jsem tě poznala, ale ne první díl. Pak jsem začala chodit dokolečka a ani za nic si nevzpomněla ani na jedinou knihu, kterou si chci přečíst. Nakonec jsem tam narazila na Vězeň času, která vyšla před dvěma lety a na kterou mě nalákaly kladné recenze.

Anotace:
Tom Hazard má neuvěřitelné tajemství. Na pohled možná vypadá jako obyčejný jednačtyřicetiletý muž, ve skutečnosti však žije už několik století. Na vlastní kůži prožil mnohé – hrál divadlo se Shakespearem v alžbětínské Anglii, účastnil se zaoceánských výprav s kapitánem Cookem, popíjel s Fitzgeraldem v Paříži 30. let... Měnil identity, aby přežil bez prozrazení, ale nyní se ho minulost pokouší dohonit. Jednou provždy se bude muset rozhodnout, zda zůstane v minulosti uvězněn či konečně začne žít v současnosti.
Ocitáme se s Tomem v Londýně, kde přijímá místo učitele dějepisu – ideální pro někoho, kdo zná dějiny doslova z první ruky. Ve škole potkává šarmantní učitelku francouzštiny, která mu pořádně zamotá život. Protože jediné, co Tom nesmí, je zamilovat se.
Vězeň času je milostný příběh procházející staletími a kontinenty. Originální román o tom, že kdybychom měli dostatek času, nejspíš bychom žili šťastně až do smrti.

Pak jsem tam ještě uviděla Na dostřel a překvapilo mě, jak slabá kniha to je. Nakonec jsem ji tam nechala, protože by mi v brzké době měli přijít tři recenzáky a nechci tu mít zase hromadu, z které se nebudu moct vyhrabat.

Četli jste Vězně času? Nebo jste o knize ještě neslyšeli?