Recenze ✩ Vlak osamělého muže ✩ Mika Waltari

Autor: Mika Waltari
Originální název: Yksinäisen miehen juna
Přeložila: Markéta Hejkalová
Graficky upravil a obálku navrhl: Pavel Hrach
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2018, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 176
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-86026-94-7

O knize:
Mika Waltari se vydává na svou první velkou cestu po Evropě. Deset let po první světové válce, kdy je Evropa nadšená, plná naděje v lepší zítřky. Cestuje vlakem přes Berlín, Prahu, Dubrovník, Řím a spousty jiných měst. Po celou cestu si píše deník, avšak také hledá sám sebe.

Můj názor:
Kniha Vlak osamělého muže vydaná minulý rok mě nadchla už jen proto, že ji napsal Mika Waltari. Byla jsem zvědavá a natěšená, ale přesto to trvalo takovou dobu, než jsem se do ní skutečně začetla.

Autor nám vypráví o své cestě po Evropě. Vše se odehrává deset let po válce, kdy se mladý muž po zkouškách na vysoké škole vydává na svou cestu za poznáním. Popisuje cestu vlakem, města, lidi žijící v různých městech, jejich mentalitu a krajinu celkově. Jedná se o zajímavou knihu, která se čte sama, a stránky pěkně ubývají.

Svítá. Nad jednotvárnou rovinou pusty leží nehybná pokrývka mlhy. Vrby, nízká tráva. Blížíme se k pohraniční stanici. Průvodčí nás budí kvůli pasové a celní kontrole.
Zatímco jsem spal, spolucestující se vyměnili – někteří vystoupili, jiní nastoupili. Kulaté černé čepice, ovčí kožichy, pestré šátky. Vjíždím do nové země – království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Pohraniční nádraží je nízká, slabě osvětlená budova. Kolem vlaku se objevuje řetěz vojáků – hnědé uniformy, obličeje bez výrazu, pušky.

Na začátku knihy jsem měla obavy, zda se vůbec začtu. S každou autorovou knihou mám zprvopočátku problém, ale tady šlo vše lehce. Vše je stručné, popisné, někdy jednoduché nebo strohé. Ale ani jednou jsem se nenudila. Příběh jsem skoro hltala, i když se může zdát, že jeho popis míst a lidí je negativní. Vlak osamělého muže je navíc kniha, kterou napsal na úplném začátku své literární kariéry. A všichni se svým způsobem rozvíjíme a on nevyjímaje.

S Mikou Waltarim se podíváme do Berlína, Prahy, Paříže, Vídně, Budapeště, Dubrovníku, Říma, Sofie, Bělehradu a Konstantinopole. Nepamatuji si všechna města, ale na necelých 180 stránkách toho navštívíme dost. Některá města navštívil už dříve, vzpomíná na jejich návštěvu a porovnává. Některá města se mu vůbec nelíbila a některá ho zklamala (konkrétně Praha), nejvíce se však těšil do Konstantinopole. Města, díky kterému tuto cestu podnikl.

Kniha je mnohokrát hodnocena negativně kvůli strohému popisu a nelíbivosti měst. Mě se ovšem i přesto líbila. Mika Waltari podnikne cestu, díky které najde sám sebe a zjistí, že doma (ve Finsku) je nejlépe. Musí projít Evropou křížem krážem, aby vše pochopil. A právě to se mi na tom celém líbí asi nejvíc. Někdy člověk prostě musí ujít dlouhou cestu, než mu dojdou jasná fakta.

Vlak osamělého muže se nebude líbit všem, přesto bych ji ráda doporučila. Má svoje kouzlo a jedinečnost.

Bodování: