Recenze ✩ Krev květů ✩ Anita Amirrezvani

Autor: Anita Amirrezvani
Originální název: The Blood of Flowers
Přeložila: Eva Mazůrková
Obálka: PRO 2
Nakladatelství: Noxi
Rok a místo vydání: 2008, Bratislava
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 288
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-89179-71-8

O knize: 
Mladá žena po smrti otce musí spolu se svou matkou odcestovat z rodné vesnice do dalekého města Isfahán, kde se jich ujme strýc z otcovy strany. Strýc je zkušený a významný návrhář koberců. Těch dvou se ujímá z dobré vůle a jejich život se rázem obrací naruby. Dívka se netají svou láskou ke tkaní koberce a její strýc po objevení jejího nadání a nadšení, ji ukáže taje této profese. Tkaní koberců je však mužská záležitost, a tak vše musí být tajné. Ovšem po jednom jejím neuváženém kroku se všechno zboří jako domeček z karet a ona pozná, že vše se vždy může obrátit k horšímu.

Co se s ní a její matkou stane, když se k nim strýc už nechce znát? Co všechno bude muset podstoupit, aby je uživila?  

Můj názor:
Už ani nevím, kde jsem na knihu narazila, ale zaujala mě svým názvem i obálkou. Trvalo asi rok, než jsem ji doopravdy otevřela a tak trochu mě zklamala i nezklamala. V příběhu se ocitneme v daleké Persii, v 17. století. Příběh dívky, která musí opustit vše, co jí bylo drahé, je veselý i smutný zároveň.

Odvedl svou novou ženu k první manželce, která kvůli novému přírůstku do rodiny skřípala zuby. 

Slova jako "čádor, burka, muezzín, radž", mi byla cizí (a některá stále jsou). Dřív jsem se s nimi nesetkala a tak jsem si je musela najít na internetu, abych byla v obraze. Přece jen když čtete o něčem vám neznámém, je to nepříjemné. 

Manželství pod názvem "sigheh", je zvěrstvo. To není manželství. Proč to tak je? Aby si chlapi připadali lépe? Aby se nemuseli stydět a měli čisté svědomí? A co ženy, ty se stydět můžou? Jen aby pak zůstaly samy, protože pak nebudou tak nedotčené a nevinné a všichni jimi budou opovrhovat? Sigheh není manželství, ale prostituce. Jen na jiný způsob. Říká se: jiný kraj, jiný mrav. Ale toto je až moc jiné. Ještě že žijeme tady a naše zvyky jsou zcela odlišné…

Nahíd mi byla od samého začátku nesympatická. Zajímala se jen o sebe, hájila své zájmy a dokonale předvedla, že pro ni opravdové přátelství nic neznamená. Nevděčná, rozmazlená a panovačná. Pěkně se vybarvila, škoda že jí naše hlavní hrdinka tolik věřila. Kdežto naše hrdinka byla horká hlava. Nepřemýšlela o následcích, i když ji o to její matka několikrát prosila. Co všechno se musí stát, aby si této své vlastnosti všimla a pokusila se změnit? Jinak mi přišla jako moc milé děvče, které chce jen to dobré a pro svou matku by udělala vše.

Anita je zdatná vypravěčka, příběh je chytlavý a četl se velice dobře. Ale jako celek to hodnotím méně. Je to spíš pohádka pro dospělé. Pokud hledáte něco hlubšího, hledejte dál. A pokud hledáte něco jednoduchého, na odreagování (i když toto téma je jiné, jen ne na odreagování), směle do toho. Mohlo by Vás to bavit. Konec mě ale překvapil, čekala jsem jej jiný. Takový ten klasický happy end "a žili šťastně až do smrti".

Autorka se hodně zaměřila na tradiční perské legendy a některé sem přepsala, dvě si dokonce vymyslela. Díky těmto legendám to udává jiný směr a je to zajímavější a čtivější.

Bodování: