Recenze ✩ Dvě věže ✩ John Ronald Reuel Tolkien

Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Originální název: The Two Towers
Přeložila: Stanislava Pošustová
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 2006, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 468
Zdroj: půjčeno
4. vydání, v nakladatelství Argo 1. vydání
ISBN 80-7203-727-7

2. díl ze série Pán prstenů – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlého dílu!!

O knize:
Společenstvo se rozbilo a roztrousili se po Středozemi, každý z jiného důvodu. Frodo se Samem putují do nebezpečné země zvané Mordor, kterou obývá Sauron. Jejich cestu jim ovšem zkříží Glum, se kterým uzavřou dohodu. Naproti tomu Aragorn, Gimli a Legolas stíhají skřety, kteří zajali zbývající dva členy společenstva, hobity Smíška a Pipina. Jejich zajetí ale není věčné a po úspěšném úprku se dostávají do temného lesa Fangorn, který se začíná probouzet. Dokáží všichni hrdinové dojít svému osudu a najdou společnou cestu?  

Můj názor:
Druhým dílem Pána prstenů jsou Dvě věže. Mezi oběma díly jsem si dala malou pauzu. Byla jsem zvědavá a napjatá, jaký dojem na mě udělá a zda budu stejně nadšená. No, tak se na to pojďme podívat :)

Měj trpělivost. Jdi, kam musíš jít a doufej.

Dvě věže začínají malým připomenutím, co se stalo v minulém díle, což je skvělé připomenutí pro zapomnětlivce (ovšem kdo by něco takového zapomněl, že?). A stejně jako Společenstvo prstenu, i tato kniha je rozdělena na dvě knihy, tedy Kniha třetí a Kniha čtvrtá. Zajímavé je, že každá část se zabývá jiným dějem. Zatímco se v první knize začteme do příběhu s Aragornem, Legolasem a Gimlim, v té druhé knize zase sledujeme putování Froda se Samem. Každá část tohoto příběhu je jinak napínavá a jinak nebezpečná, ale přesto poutavá a zaručeně ne nudná.

Legolas, Gimli a Aragorn se pustí do boje u Helmova žlebu a potkávají se s Rohany, s kterými si vytvoří silné přátelství a mocné spojence. Ale co se mi nejvíce líbilo, bylo samozřejmě pošťuchování mezi Gimlim a Legolasem. Na toto jsem dávno zapomněla a vážně jsem se pobavila. Pak samozřejmě naši dva ztřeštění hobiti Pipin a Smíšek. Jejich vpadnutí do Fangornu bylo odvážné a opravdu měli štěstí, že narazili na toho správného enta. Vůbec celé jejich dobrodružství od skřetů po bitvu bylo zajímavé a pěkně to odsýpalo.

Co se týče našeho hobitího hrdiny, který má ten největší a nejtěžší úkol, jeho cesta byla o poznání pomalejší. Jejich zajmutí Gluma bylo sice dobré, ale hodně si pamatuji z filmu, takže pro mě nedostačující (no jo, to když srovnáváte film a knížku). Přesto jsem očekávala, kdy jim konečně dojde, že je Glum využívá nebo kdy k tomu konečně dojde. Naštěstí pro mě jsem vůbec, ale absolutně vůbec (!) si nepamatovala jejich zakončení v tomto díle, protože pro mě to bylo jedno překvapení za druhým. Tak zaprvé takový Faramir. Jeho vpadnutí do děje bylo osvěžující a dodalo to takovou tu jistotu, že zase bude lépe. No a pak Odula. Tohoto hrůzného pavouka (fuj) si samozřejmě pamatuji, ale jejich boj ne. Jak se z boje vůbec vyhrabali? A jak se zachoval Sam? Tolik otázek a já jen koukala a koukala (no jo, skleróza je těžká nemoc :D). Ale úplně nejlepší byl úplný závěr, který je tak krásně otevřený, že jsem si okamžitě musela jít pro poslední díl.

Dvě věže jsou opět další krásnou ukázkou, jak si Tolkien s celým příběhem pohrál a jak to měl krásně promyšleno. Bylo to krásně napsané, a přestože to má pár světlých chvilek, řadím ji mezi ty nejlepší fantasy, které jsem zatím četla. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek, ale i naději a touhu. Protože i v té největší tmě se může najít malá skulinka světla. 

Když to shrnu, každá část této knihy je napínavá a velmi čtivá. Každá postava mě něčím opět uchvátila a strašně ráda jsem se k četbě vracela. Dvě věže jsou o poznání lepší a určitě není nad čím přemýšlet :)

Bodování: