Recenze ⭑ Norské dřevo ⭑ Haruki Murakami

Autor: Haruki Murakami
Originální název: Noruwei no mori
Přeložil: Tomáš Jurkovič
Doslov napsala: Klára Macúchová
Nakladatelství: Odeon; edice Světová knihovna (svazek 19)
Rok a místo vydání: 2005, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 304
Zdroj: knihovna
2. vydání
ISBN 80-207-1193-7

O knize:
Tóru Watanabe se ve vzpomínkách vrací do svého mládí. Vrací se do svého studentského života, do roku 1969 a 1970, kdy je vše živé, skvělé, volné, nespoutané a veselé. Vzpomíná na Naoko, na svou lásku, kterou miloval ze všeho nejvíc. Ale jeho láska byla zmatená a jeho život byl díky tomu obtížný a neúplný.

Je to milostný příběh, který se nesoustředí jen na partnerské dvojice, ale přímo trojice. Tóru jich zažije opravdu mnoho. Sex, procházky, nezávislost, studentský život, hudba. To vše kniha nabízí.

Můj názor:
Byla jsem zvědavá, co mi kniha dá a co mi přinese. Ale ať se na to dívám, jak se na to dívám, spíš mi akorát sežrala čas. Ne že by byla tak špatná, ale prostě mě moc nezaujala. Některé části jsou zajímavé a napínavé, některé nudné. Za tuto knihu prý Murakami získal cenu. Já se však ptám: za co? Protože, nezlobte se na mě, ale nic tak zvláštního na ní nevidím. Ale prý kvůli ní musel odcestovat do ciziny. A tomu zase celkem rozumím, tenkrát to musel být poprask.

Teď k postavám. Nagasawa byl člověk, který by mi pil krev. Sobecký, arogantní, sebejistý a ne zrovna milý parchant. Nechápu, jak se na něj holky mohly lepit. Zase na druhou stranu některé zrovna na takové typy letí. Byl mi silně nesympatický a jeho přítelkyni jsem litovala. Reiko byla milá žena, které jsem fandila od začátku do konce. Její osud byl smutný, ale zase mi udělala radost. Midori byla zvláštní postava. Tajemná, ztřeštěná. Ale zato na sebe dokázala skvěle upoutat pozornost. Extravagantní? Možná trochu. Některé její řeči mi lezly krkem, ale zase na druhou stranu se nedivím, že si ji Tóru oblíbil. A nakonec Naoko. To byla také zajímavá postava. Svým způsobem mě hřálo u srdce, když byla s Tóruem. Fandila jsem jim a přála jsem jim jejich lásku a víru v sebe. Taková osobnost se jen tak nevidí. Jemná a milá dívka, se kterou se chce každý přátelit. Její osud mě zasáhl, ale nerozbrečel.

Nesmím ovšem zapomenout na Tórua, hlavního hrdiny. Tichý, milý a hodný klučík. Každá dívka by si takového přála. Ale jeho srdce patří jen jedné (dobře, tak dvěma). Je odhodlán počkat, i když ví, že jejich láska je těžká. Jeho životem ale neproběhla jen láska. Proběhla jím i smrt. A ať se mu to líbí nebo ne, musí se s ní vypořádat jako každý jiný. Myšlenky na Kizukiho jsou bolestné, ale cesta k poznání je ještě těžší. Co všechno musí překonat, aby to pochopil?

Je pravda, že je v ní skryto spousta k zamyšlení a spousta myšlenek, které Vás nějakým způsobem zasáhnou. Je pravda, že je svým způsobem kouzelná, a když se na to podívám s odstupem, celkový dojem není špatný. Je to silná kniha, která každého zasáhne jinak. Vím, že jsem psala, že mě moc nezaujala a chvílemi jsem se při čtení nudila. Ale hlavní myšlenka je krásná. Tóru se zamiluje a čeká na Naoko, až bude připravena vrátit se do tohoto světa. Její dopisy mu dodávají sílu a naopak. Pro svou lásku jsme schopni udělat vše, co si myslíme, že jsme schopni udělat. A Tóru čeká. Škoda že to nebylo napsáno jinak…

Kniha se těžce hodnotí a řadí. Nejsem si jista, o čem přesně je nebo proč byla napsána, ale jedno je jisté. Celá kniha se točí okolo Tórua. Jak moc pro ni znamenala Naoko? O co všechno přišel? A o co přišla ona?  Nevím, zda bych knihu někomu doporučila, přesto věřím, že si své oblíbence najde a je jen na každém, kdo se tak bude cítit. Proto bych ji asi doporučila všem, aby si každý udělal svůj obrázek :)   

Bodování: