Recenze ✩ Baby Jane ✩ Sofi Oksanen

Autor: Sofi Oksanen
Originální název: Baby Jane
Přeložila: Linda Dejdarová
Doslov napsala: Markéta Hejkalová
Obálka: Ivan Brůha
Nakladatelství: Odeon; edice Světová knihovna (svazek 164)
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 176
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-207-1586-9

O knize:
Hlavní hrdinka a vypravěčka zároveň, je lesbička. Vypráví o svém životě a své dívce Piki. Piki patří do té kategorie lesbiček, které se oblékají do kapsáčů, nosí kravaty a kanady a o své milé se starají. Platí jim drinky, taxíka, otevírají dveře, starají se, aby jim nebyla zima… Ty dvě jsou ideálním párem v homosexuálním světě.

Jenže nic není takové, jak vypadá. Piki brzy dojdou peníze, a tak musí vymyslet, jak nejrychleji k nim přijít. A prodej spodního prádla se zdá tou nejlepší variantou. Aby toho nebylo málo, obě dvě trpí psychickou poruchou. Vypravěčka je depresivní typ, Piki ovšem pokročila dál: panická porucha.

Pikiin život není jednoduchý, to pozná i její přítelkyně. Ač se zdá, že se z toho mohou dostat, cesta vzhůru je vzdálená a ne vše končí šťastně…

Můj názor:
Sofi Oksanen si mě získala už první knihou, Očista. Je u mě zapsána jako skvělá autorka a ráda se k ní vracím. Ale u prvních stránek této knihy jsem byla v rozpacích. Věděla jsem, že kniha je o lesbičkách a nevyvedlo mě to z míry, spíš jsem čekala něco jiného, něco okázalejšího a já se ptala, jestli mě to vůbec začne bavit. Začalo, ale bohužel trochu později.

Tolik se mi stýskalo. Stesk po druhém těle byl ochromující. To místo, odkud si Piki vytáhla moje srdce na svoji dlaň, a které bývalo tak červené, až to bolelo, se samým steskem změnilo v šedivý lišejník. Ten stesk mi nedal pokoj, i když jsem dělala všechno pro to, aby v mém novém životě bylo co nejmíň věcí, které by mi Piki připomínaly.

Děj se odehrává v devadesátých letech minulého století až do roku 2002. Je rozdělen do pěti kapitol a každá kapitola začíná úryvkem z nějaké písně. Nejvíc se zde objevuje Courtney Love (asi by nebylo na škodu její hudbu oprášit a připomenout si ji ☺).

Piki je nejuznávanější lesbou v celých Helsinkách. Každý by sní chtěl randit, každý by s ní chtěl na panáka a každý by s ní chtěl do postele. Jenže Piki trpí poruchou, kterou by nikdo z nás nechtěl ani potkat. Bojí se davu, takže přestane vycházet z domu. Je závislá na své bývalé, která jí vše obstarává. Piki si je toho vědoma, ale nemůže s tím nic dělat. Její strach a obavy jsou moc velké. A pomoc? To by se prvně musela někam vypravit.

Vypravěčka, která nám neprozradila své jméno, je citlivá osoba. Zprvu je její láska k Piki velká a nedokáže si svůj život bez ní představit. Jenže za nějaký čas začne pochybovat. Díky svým nekonečným otázkám a jejímu zkratu, se rozejdou a každá jde svým směrem. U vypravěčky máme to štěstí, že můžeme sledovat její život i po Piki. Je opravdu šťastný? Láska je krásná, ale někdy tvrdá.

Pak tu máme ještě Bossu. Bossa je Pikina bývalá přítelkyně. Hned při prvních stránkách mi přišla taková přibrzděná. Jednoduchá holka, která moc rozumu nepobrala. Ale časem zjistíte, že měla vlastně všechno dobře promyšlené. Čas pro ni nic neznamená, a tak vyčkává. Vyčkává jako zmije, kdy bude moct uštknout.

Dá se tak trochu říct, že obě deprese jsou tu skvěle popsané. Sofi Oksanen nezabíhá do odborných témat, ale vše nám laikům pěkně vysvětlí. Krásný příklad, co všechno člověk s touto poruchou musí podstoupit, aby mohl žít. Co tomu předcházelo a proč je těžké s tím bojovat.

Jak jsem psala hned na začátku, z knihy jsem byla trochu zklamaná. Ale pak jsem se začetla a nakonec musím říct, že to nebylo až tak nejhorší. Přesto, přese všechno to nesplnilo mé vysoké očekávání, a Baby Jane nepatří mezi nejzdařenější knihy, které jsem zatím od této autorky četla.

Bodování: