Recenze ⭑ Všichni jsme utkáni z hvězd ⭑ Rowan Coleman

Autor: Rowan Coleman
Originální název: We are all made of Stars
Přeložila: Markéta Polochová
Obálka: Rajka Marišinská
Nakladatelství: Domino
Rok a místo vydání: 2017, Ostrava
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 504
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7498-199-9

O knize:
Stella pracuje jako sestra v hospicu. Kvůli problémům v manželství si více bere noční směny, kdy tráví spoustu času s pacienty a píše dopisy pro jejich příbuzné, které jim doručí, až když zemřou. Jenže jeden dopis je tak bolestný, že se rozhodne udělat výjimku a dopis doručí co nejdříve. Tím zamotá život nejen osobám, kterých se to týká, ale také sobě, neboť jí dojde spousta věcí a vynasnaží se své manželství zachránit.

Můj názor:
O knize jsem něco málo věděla, ale nikdy mě nenapadlo si ji přečíst. Až po několika recenzích jsem došla k názoru, že by to snad nemuselo být až tak špatné. A když jsem ji tenkrát viděla osamocenou v knihovně mezi knihami, které byly právě vráceny, ihned jsem ji ukořistila. Lačně, ba přímo hladově jsem ji vyrvala z pohledů a spárů ostatních návštěvníků. Co kdyby mě předběhli? A víte co? Jsem za to neskutečně ráda.

Kniha je psána z několika pohledů, a sice Stelly, Hope, Vincenta a Hugha. Celé je to psáno v ich-formě, takže se více vžijeme do jednotlivých postav. A co víc, Stella má jedinečnou možnost. Pomoct právě umírajícím lidem se rozloučit se svými blízkými v podobě dopisu. A právě tyto dopisy nás provázejí po celou knihu. Nepočítala jsem je, ale je jich tu snad třicet. Díky nim nahlédneme do života mnoha lidí, poznáme osudy, ale i staré křivdy nebo tajná přání. Tyto dopisy se nacházejí mezi jednotlivými kapitolami a já s očekáváním a nadšením četla další a další. Příběh je navíc rozdělen na sedm částí, tedy sedmi nocí. Každou noc se stane spousta věcí a každá osoba má co říct.

Nejvíce mi přirostla k srdci Hope. Nejen že byla mladá, jedenadvacetiletá žena, která byla statečná, ale musela každý den bojovat o holý život. Hope totiž trpěla cystickou fibrózou, která se mě navíc osobně dotýká, takže je pochopitelné, že jsem hladověji četla právě o jejím životě. Hope musí ujít dlouhou cestu, než pochopí, že může žít jako jiní lidé, jen s většími obavami a musí o sebe více dbát. A má veliké štěstí, že má po boku tolik milujících lidí, kteří jí ve všem pomohou. Stella zase zažívá trable ve svém osobním životě trochu jinak. Její manželství je v troskách a snaží se je poslepovat, jak se dá. Jenže na slepování musí být dva a Vincent má veliké problémy. Jako válečný veterán své děsivé zážitky utápí v alkoholu. Dokážou nakonec znovu najít cestu k tomu druhému a obnoví své manželství? Moc jsem v to doufala. A nakonec Hugh. Zpočátku nezajímavý muž, který žije nudným životem. Má jen kocoura. Jednoho dne se mu život obrátí vzhůru nohama a najednou zjistí, že to, co si myslel posledních pětadvacet let, je lež. Musí se vypořádat s pravdou, která je více než bolestná a odpustit dotyčnému člověku je otázka pár dní, ne-li hodin. Ale dá se taková věc odpustit?

Musím přiznat, že jsem četla jedním dechem. Knihu jsem přečetla za 4 dny a dokonce jeden den jsem zvládla skoro 200 stránek, což je u mě něco nevídaného. Doslova jsem se nedokázala odtrhnout. Byla jsem hrozně moc zvědavá na konec a s každou postavou jsem se seznámila a sžila, jako bych s nimi vyrůstala celý život.

Také se musím přiznat, že když se Hope seznámila s mladičkou, teprve čtrnáctiletou dívkou Issy, která trpěla smrtelnou nemocí, vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Ne proto, že ona dívka trpěla, ale protože měla skvělou kamarádku, která jí byla až do konce. A když doopravdy umřela a já četla dopis na rozloučenou určený její mámě, rozbulela jsem se jako malá holka. Protože číst něco takového…  Tak mladá dívka, která by si měla užívat života a radosti. Poznat štěstí, lásku, přátelství, ale i ty špatné věci, neboť ty nás utvářejí a posílí na další dny, o to všechno byla ošizena. Dopis, který jsem četla, ale nepatřil mladé dívce, neboť z jejích slov bylo znát, jak je dospělá a vyzrálá. Jak sama dodává své milující mámě naději a energii na lepší dny a dodává jí odvahy, protože moc dobře ví, že ustrnout na mrtvém bodě není nejlepší. Její dopis se mi vryl do paměti a neustále si říkám, co všechno musela prožít a co mohla jednou dokázat. I teď, když píšu tuto recenzi, jsem na měkko. A to u knížek nebrečím. Až moc se mi všechny postavy vpily do kůže a rozhodně je nehodlám pustit.   

Raději to ukončím, protože jinak bych tu básnila ještě za týden a nebylo by konce. Tak ráda bych se ještě více rozepsala, ale to bych vyzradila už mnoho. Všichni jsou utkáni z hvězd je jedinečná kniha, kterou by si měl přečíst každý. Je to moje první kniha od známé a oblíbené autorky Rowan Coleman. Na konci najdeme upoutávky na další její knihy a přiznávám, že jsem netušila, že jsou od  ní. A s jistotou říkám, že si je všechny přečtu. Protože jestli i v nich napsala tak skvělý příběh, jako je tento, nechci o ně přijít. Rowan Coleman se zařadila na žebříček mých oblíbených autorů a pochybuji, že ji něco sesadí.

Bodování: