Originální název: Na margem do Rio Piedra eu sentei e chorei
Přeložil: Antonín Pasienka
Přebal navrhl: Pavel Růt
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 1999, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 174
Zdroj: knihovna
1. vydání - dotisk
ISBN 80-7203-211-9
1. díl ze série A dne sedmého…
O knize:
Pilar, mladá žena, dostane dopis od svého kamaráda z dětství, ve kterém ji zve na svou přednášku v Madridu. Zprvu váhá, ale nakonec se rozjede do víru města. Netuší však, že tímto rozhodnutím se její život razantně změní.
Pilar se musí rozhodnout, v co věří a co očekává. Musí podstoupit zkoušku, která není lehká, ale pro svého kamaráda z dětství udělá vše. Ale co se stane, když náhodou změní směr? Změní názor a vzdá se něčeho, co na něm obdivovala?
Můj názor:
Strašně dlouho jsem si chtěla přečíst Veronika se rozhodla zemřít. Jenže jsem zjistila, že to je druhý díl ze série A dne sedmého… Proto jako první na řadu přišla tady ta kniha, U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Až doma jsem zjistila, že to na sebe vůbec nenavazuje, spíš je to spojeno myšlenkově. Ale co, šanci dostala i tato kniha.
Začtení bylo zdlouhavé. Jako na houpačce, jednou Vás zajímá, co se s Pilar děje a pak najednou ztrácíte zájem. Jednou tak, podruhé jinak. Takže je jasné, že se mi četla špatně. I těch 174 stránek na mě bylo zdlouhavých, a co je horší, příběh byl nezajímavý, ba přímo nudný. Několikrát jsem bojovala se čtením, ale nakonec jsem vydržela.
Jedním z problémů, proč jsem chtěla knihu odložit, je holý fakt, že je to tak nábožensky založené, že je to pro mě vlastně nezajímavé a otřesné. Je tu tolik náboženské tématiky a tolik polemizování, až jde z toho hlava kolem. A na toto já nejsem stavěná… Spousta otázek (dobrá, některé byly vcelku zajímavé) a málo odpovědí a veskrze pořád to stejné. Třeba probírání Panny Marie a její cesty.
Když se na to podívám jako na celek, není to tak hrozný. Najdeme tu spoustu otázek a nadějí o lásce, rozhodování, moudrosti či víře (té hlavně). Ale já se k U řeky Piedra jsem usedla a plakala rozhodně nevrátím. Neměla mi co dát a pochybuji, že mi něco dá příště. Doporučila bych ji spíše lidem, kteří hledají cestu, nějaký smysl života v náboženském směru. Těm by měla určitě co dát. Jinak Vám radím, dejte od ní ruce pryč. Tentokrát se Paulo Coelho moc nevytáhl.
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)