Recenze ⭑ Kufr paní Sinclairové ⭑ Louise Walters

Autor: Louise Walters
Originální název: Mrs Sinclair’s Suitcase
Přeložil: Milan Lžička
Obálka: Jana Vysoká
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 288
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-204-3466-1

O knize:
Roberta je mladá, osamělá žena, která pracuje v knihkupectví Old and New. Její život je jednotvárný a svou práci miluje. Ráda sbírá drobnosti nalezené v knihách, které ukládá do kufru po své babičce. V něm však nalezne dopis, který jí zamotá hlavu. To přece nemůže být pravda, dědeček byl tou dobou dávno mrtvý. Jak tedy mohl ten dopis napsat?

Dorothy se v době druhé světové války sama stará o svůj dům, jen ve společnosti dvou mladých žen, Nině a Aggie. Její manželství s manželem Albertem není vydařené a nejvíce ji sužuje vědomí, že nikdy nebude mít děti. Ovšem záhy se jí naskytne šance, kdy se bude muset rozhodnout mezi dvěma rovinami, posoudit, co je správné a dodat si veškeré odvahy, aby své činy dotáhla až do konce.

Co mají tyto dvě ženy, ač o několik desítek let později, společného? Co tak strašného Dorothy provede a co hrůzného Roberta zjistí o své rodině? 

Můj názor:
Kufr paní Sinclairové jsem objevila v Levných knihách za pár korun. Všimla jsem si jí díky obálce, neboť jsem ji už několikrát viděla a byla jsem zvědavá, jaký příběh je. Jaké je rodinné tajemství, čí je onen kufr, kdo byla paní Sinclairová a hlavně jestli to bude poutavý příběh.

Příběh začíná dopisem od Jana Pietrykowskiho. Je adresován jeho milé Dorothy a je tak dobře napsán, že nevíte ani hlavu ani patu. Hned na to se seznámíme s Robertou, mladou ženou pracující v knihkupectví Old and New. Poté přijde na řadu Dorothy, s kterou nás čeká to samé. Je skvělé, že si můžeme hned u obou děvčat udělat posudek, jen kdyby to nebylo tak zmatené. Měla jsem problém se zorientovat, a přestože jsou určité životní události obou žen odentrovány v jiných odstavcích, pořád jsem měla v hlavě guláš a neustále jsem si říkala, že tohle byla koupě hodně špatná.

Jenže když jsem se tím vším prokousala a pochopila, kdo je kdo, ihned mě to začalo bavit. Styl psaní je trošku jednodušší a dost předvídatelný. Bohužel jsem dříve něž v polovině knihy věděla, kdo je paní Sinclairová a co se asi tenkrát stalo. A před koncem knihy jsem odhalila další tajemství, než na ně mohla Roberta vůbec pomyslet. Přesto to bylo poutavě napsané. Také je zajímavé, že každá kapitola s Robertou začíná dopisem, pohledem či čímkoliv jiným, co můžete najít v odložených knihách a které jim lidé nosili do knihkupectví. Bylo to skvělé oživení a myslím, že právě kufr paní Sinclairové se na to skvěle hodil.

Více mě bavil život Dorothy. Bylo to smutnější a více živější. Její kapitoly dostaly také více prostoru a není se čemu divit. Měla nám toho opravdu hodně co povědět. Dorothy byla na svou dobu svým způsobem odvážná. Přestože si s nikým neměla co říct a věděla, jak k ní lidé z obce shlížejí, nikým se nenechala vyvést z míry a jednala podle svého nejlepšího uvážení. I dnes je těžké se odlišit a jít proti proudu a na tu dobu, tedy v období 2. sv. války, to byl odvážný krok. Některé její pohnutky se mi moc nezamlouvaly, ale přesto mě uchvátila a ráda bych se s ní poznala. Byla to nesmírně zajímavá žena. Na druhou stranu Roberta je něco zcela jiného. Má osamělý život, jen malinkou hrstku přátel, svého otce a babičku. Roberta už jako malá poznala bolest a hodně ji to poznamenalo. Prochází si tím doteď a její život je hodně smutný. Také jsem si párkrát říkala, jestli je opravdu tak hloupá a slepá. Ale i tady to s ní končí dobře. Obě mají navíc jedno společné, a sice lásku. Obě si projdou těžkým obdobím, a zatímco Dorothy vzplane, Roberta ji musí nejdříve pochopit. Láska je všudypřítomná a každá musí něco obětovat…

Očekávala jsem nějaké veliké tajemství, které je na tu dobu velmi odvážné, ale bohužel dost předvídatelné. Takže v tomto směru mě kniha spíše zklamala. Navíc to má dost otevřený konec a já netuším, co Roberta s novým zjištěním udělá. Jak naloží se svým životem? Také jsem doufala, že se dovím něco víc o Nině po těch x letech. Až to vypadá, že autorka hodlá napsat pokračování. Jen netuším, co by chtěla napsat dalšího. Vše potřebné už bylo řečeno a konečné vyústění by se klidně vešlo na 10 stránek...

Byl to pěkný příběh, který ničím nepřekvapil, ale ani (moc) nezklamal. Knihu Kufr paní Sinclairové bych doporučila těm, kteří hledáte něco odpočinkového a nenáročného.   

Bodování: