Recenze ✩ Deník Bridget Jonesové ✩ Helen Fielding

Autor: Helen Fielding
Originální název: Bridget Jones's Diary
Přeložila: Barbora Puchalská
Obálka: Marie Lankašová
Nakladatelství: Aurora
Rok a místo vydání: 1998, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 260
Doporučená prodejní cena: 179,- Kč
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 80-85974-55-X

1. díl ze série Bridget Jones

O knize:
Bridget Jones je žena po třicítce, svobodná, opuštěná a tajně zamilovaná do svého šéfa. Snaží se ale udělat vše pro to, aby to tak nebylo. Píše si deník a my máme možnost nahlédnout do jejího nitra a bavit se s ní po celý její rok. Máme možnost sledovat její kariéru, milostné románky, její hubnutí, její sebekritiku… To ale není vše. Co si Bridget musí uvědomit je, že má věrné přátele, kteří ji vždy vyjdou vstříc.

Můj názor:
Abych se přiznala, tak zprvu mi filmy s Bridget Jonesovu nic neříkaly. Ani jsem pořádně nevěděla, že je to podle knižní předlohy. Hlavně mě moc nezajímalo toto téma a vůbec, proč něco takového číst? Ale přišla doba, kdy mi kamarádky neustále připomínaly, jak je to skvělé a úžasné. Kniha sem, film tam. Až jsem si řekla: „tak jo, já se po té knize podívám, když jinak nedáte“. Jak se mi tedy první díl s touto bláznivou ženskou líbil?

Není nic horšího, než když vám všichni říkají, že vypadáte unaveně. Taky to klidně mohli odbýt tím, že vypadáte jak hromada sraček.

Při prvních stránkách jsem si říkala, že je to šílené. Jak mohla Helen Fielding něco takového napsat a jak to vůbec může někdo číst? Bridgetiny deníky byly trhlé a neustálé srovnávání, jak moc je tlustá, co všechno se jí povedlo či nepovedlo a kolik toho stihla za jeden den vypít a vykouřit, je prostě… Já nevím. Je to tak šílený nápad, že se to kupodivu chytlo a spousta ženských to miluje.

Bridget je zmatená, opuštěná a chtěná žena. Její touha po lásce a úspěchu, uznání, je hmatatelná. Spousta z nás se s ní v některých věcech určitě ztotožní. Zato její matka mi pila krev. Otravná, panovačná, vše po jejím. Na to bych neměla nervy. Nedivím se, že je Bridget někdy taková, jaká je. Asi bych taky byla. Na druhou stranu je vidět, že její matka má pocit, že jí něco uteklo. Kus jejího života a snaží se to mermomocí dohnat. Bohužel v jejím věku jsou některé věci už takříkajíc nehodící se. 

Pozastavila jsem ale nad jednou věcí. Jak může autorka říct, že 58 kilo je moc a dotyčná je tlustá? Samozřejmě závisí na výšce, tu uvedenou nemáme, takže můžeme jen hádat. Ale přece… Kdyby měla 80, neřeknu, i těch 70, ale 58?

Nakonec to bylo vtipné, čtivé, v mnoha věcech pravdivé. Není divu, že tento příběh měl takový úspěch. Vhodné do nepohody, na dovolenou, na ulehčení. A dle mého názoru určitě pozvedne náladu, když už si myslíte, že Váš život stojí za prd a máte takovou tu melancholickou náladu.

Bodování: