Recenze ⭑ Dárek na rozloučenou ⭑ Teresa Driscoll

Autor: Teresa Driscoll
Originální název: Recipes for Melissa
Přeložila: Ivana Nuhlíčková
Obálka: Soňa Šedivá
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2016, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 288
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-3085-5

O knize:
Melissa Dancey v den svých pětadvacátých narozenin dostane deník. Deník, který těsně před svou smrtí napsala její máma a dala právníkovi, aby jí ho předal, až bude čas. Pro Melissu je to velký šok. Sama teď prochází krizí a tento deník, navíc s recepty, ji rozhodí. Co pro ni její maminka uchovala, co jí vzkázala? A jak se Melissa s tím vším vypořádá?

Můj názor:
Po Ledové zemi jsem okamžitě a s chutí rozečetla Dárek na rozloučenou. Anotace vypadala skvěle a hrozně moc jsem se těšila, až se do tohoto románu ponořím. Chtěla jsem vědět, jaké to Eleanořino tajemství je. A jak se s tím vším Melissa vypořádá a jakým směrem se její život bude ubírat. Tak jaká kniha ve skutečnosti byla?

Příběh je psán ze tří pohledů: Melissy, Maxe a Eleanor. Prolíná se tu minulost, kdy Eleanor umírala a přítomnost, kdy Melissa dostala onen deník. Každá kapitola je nadepsána, takže orientace je okamžitá. Některé jsou prolínány oním deníkem, což je skvělé zpestření. A taky velice důležité, neboť důležité informace se dozvíme právě z onoho deníku. Všichni tři jsou psáni v er-formě, ale deník je osobní. A tak je logické, že je psán v ich-formě. To ještě více umocňuje skutečnost, jako byste samotný deník měli před sebou. Autorka nám nic nevyzradila okamžitě. Nechala nám skládačku po celou knihu, a když už si myslíte, že se konečně dozvíte něco zásadního, nakousne něco dalšího a Vy jste v troubě. Díky tomu je to takové napínavé a s chtivostí čtete dál.

Můžu říct, že jsem se okamžitě začetla. Autorka dokáže vtáhnout do děje. Nenašla jsem snad žádné hluché místo. Je to psáno mile, čtivě a popravdě, nedokázala jsem se od knihy odpoutat. Zvládla jsem ji za tři dny (čteno po chvílích, když byl čas) a ten poslední den jsem dočítala téměř se zoufalstvím, že to nestihnu, než budu muset jít do práce.

Všichni ze zúčastněných na mě udělali milý a vřelý dojem. Je tu hodně znát, jak těžké to pro všechny tři bylo. Nejtěžší to ale bylo pro Eleanor. Nedokážu si představit, co musela prožívat a jaké úsilí musela vynaložit, aby deník dopsala. A hlavně ta nejistota, jestli to všechno stihne včas. Maxe mi bylo trochu líto. Po její smrti se s tím nedokázal smířit (kdo by to taky dokázal?) a stále se po tolika letech hledá. A Annu jsem mu nesmírně přála. Melissa byla vyrovnaná, mladá žena. Jen se toho na ni semlelo více a její nervy postupně povolovaly. Ale komu ne? Nedokážu říct, jak bych se já sama v takové situaci zachovala. Myslím ale, že Melissa to zvládla skvěle. Co na tom, že Max se Samem byli jako na trní? Někdy prostě potřebujete být sami.

Jak jsem naznačila, v knize najdeme i recepty. Třeba na sýrové tyčinky, velikonoční sušenky, hovězí po burgundsku nebo jahodový džem. Všechny vypadali tak lákavě, že jsem neodolala a všechny si zapsala. Neříkám, že se do nich okamžitě pustím, ale někdy snad… Když bude ta správná chuť?

Samotný závěr knihy byl tak napínavý a živý, že mě nic okolo nezajímalo. Kniha má veskrze veselý a tak trochu očekávaný konec. Když se zamyslím, nenašla jsem nic závadného nebo negativního. Byla jsem nadmíru spokojena a pokud vyjde další autorčina kniha, nebudu váhat. Doporučuji všemi deseti!
  
Bodování: