Recenze ⭑ Kytice ⭑ Karel Jaromír Erben

Autor: Karel Jaromír Erben
Nakladatelství: Glos
Rok a místo vydání: 2005, Brno
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 162
Zdroj: knihovna
7. vydání, v nakladatelství Leonardo 2. vydání
ISBN 978-80-254-3788-9

O knize:
Jedná se o soubor básní, některých víc známých, některých méně známých. Obsahuje třináct balad, které byly ovlivněny slovanskou lidovou slovesností. Ony básně jsou: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně.

Můj názor:
Kytici jsem měla na seznamu a konečně přišla na řadu. Byla jsem zvědavá, jaká ve skutečnosti je a jestli je opravdu tak dobrá, jak hlásají češtináři na školách. Ale trvalo několik let, než jsem se skutečně odhodlala a myslím, že právě teď na to byla ta správná chvíle. S čistou myslí a nezaujatostí, že je to povinná četba.  

Myslím, že nemá cenu tu rozebírat každou báseň, všichni je známe. A onu slavnou sloku: „U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo...“ Všichni jsme se tuto báseň učili, ať už s obtížemi nebo ne. Ale je to tak známá a provařená báseň, že neznám nikoho, kdo by to nedokázal odříkat i po několika letech. A možná právě tato báseň mě uvrtala do přečtení celé Kytice. Však je to skvost a vůbec se nedivím, že je v povinné četbě. Tenhle soubor básní by si měl přečíst každý!  

Přečetla jsem ji téměř okamžitě. Pravda, některé básně se mi četly hůře, například Záhořovo lože či Holoubek. Přesto to ve mně zanechalo zvláštní pocit. Pocit, který mě hnal ve čtení dopředu. Bavila mě a já měla snad poprvé pocit, že s poezií nejsem až tak na štíru, jak jsem si původně myslela. Snad v každé básni víte, o čem je řeč a co daným počinem chtěl Erben říct. Jistě, u některých se musíte zastavit a zapojit všechny své mozkové závity a věřím, že po několikerém přečtení budete stále něco objevovat. Mě osobně se mi nejvíce líbily Svatební košile, Vodník, Poklad, Zlatý kolovrat a Dceřina kletba.

Ve všech básní jsou hlavní hrdinky, ať už matka nebo dcera, čekající na ženicha. Skoro všechny básně jsou o lásce a utrpení. V některých je magická síla, v některých jde jen o naši zem. Celý soubor je ponurý, až temný. Místy hororový. A dětem bych vybrala ty méně strašidelné.

Když porovnám Kytici a Máj, je to jiné. Nesrovnatelné. Kytice mě bavila, na rozdíl od Máje. Máme tu vedle sebe dvě díla, která se svým způsobem zapsala do dějin našeho národa. Nebudu polemizovat, co kdo kterým dílem chtěl říci nebo proč jsou tak rozdílné. To přenechám jiným, kvalifikovanějším lidem. Jen mě zaujala myšlenka, jak dvě díla hnula naším národem a přitom jsou rozdílná. Jak dvě díla zaujala čestnou pozici ve školních osnovách a dodneška snad každý ovládá Polednici nebo jinou báseň a úvod Máje, jako když bičem mrská. Proč zrovna tyto dvě básně? Čím si zasloužily respekt a kdy se tak stalo?

Pokud jste Kytici ještě nečetli, neváhejte. Nebudete litovat. Já sama si hodlám pořídit svůj výtisk, abych si mohla kdykoliv prolistovat a přečíst libovolnou báseň.

Bodování: