5 knižních nej #3

Po pozdním nedělním obědě a úklidu přišla na řadu odpolední siesta. A jak jinak, než s dobrou kávou a napsáním článku. Po třičtvrtě roku jsem konečně přišla na další nápad do mých 5 knižních nej. Dnes bych Vám ráda představila autory, které mám nejraději. Zvolit 5 autorů byl problém, ale nakonec jsem zvolila a myslím, že tito si opravdu zaslouží své místo. Ovšem problém je číslování, dnes od něj ustoupím, protože řadit je podle oblíbenosti snad ani nejde. Všichni mají své první místo. Tak tedy, jdeme na to :)

Jako první mě okamžitě napadl Mika Waltari. Tento Fin si mě získával pravda pomale a ztuha, ale podařilo se a vlastním snad všechny jeho knihy, které u nás byly vydány. S přečtením už je to horší, to přiznávám. Nejraději mám od něj Komisaře Palmua, Zázračného Josefa a Statek u černého jezera. Tyto knihy naprosto zbožňuji a ráda se k nim vracím. Cizinec přichází ze Statku byl pro mě oříškem, ale nakonec mě přemohl a má láska k Waltarimu se vytvořila a Josef ji ještě více umocnil. Také jsem četla Temného anděla, který se mi moc líbil a ráda bych ho někdy zase oprášila. Mika Waltari zabloudil snad do všech odvětví žánru: historie, novala, román, pohádky, detektivky. Snad ani není možné, co všechno skutečně dokázal napsat. Jeho vypravěčský um si získal nejednoho čtenáře a další si stále nachází. A já jsem ráda, že jsem se stala jednou z těch čtenářů :)

Dalším autorem je Oscar Wilde. Dříve jsem nevěřila jeho talentu a stále nechápala, proč ho tak opěvují. Nakonec jsem otevřela Obraz Doriana Graye a byla jsem mile překvapena a ohromena. Okamžitě jsem začala vykupovat veškeré dostupné knihy, které tenkrát byly ke koupi. A dodnes ho považuji za jednoho z nejlepších autorů všech dob. Ne jen že psal romány a povídky, ale napsal i báseň (Balada o žaláři v Readingu) a ta mě doslova uchvátila. Je to vůbec první báseň, která se mi líbila. A protože jim nerozumím a nic mi neříkají (dokonce se jim vyhýbám jako čert kříži), tahle je něco zcela jiného. Navrch k tomu psal divadelní hry. Zatím jsem měla tu čest přečíst jen tři a všechny mají své kouzlo a krásu. Oscar Wilde byl prvním autorem, který mě přesvědčil, že i divadelní hry můžou být fajn a hrozně ráda bych některé viděla na prknech. Musí to být něco zcela úžasného. Tento muž byl na svou dobu jiný, takový volnomyšlenkář, provokující, nic si nedělající z nikoho a z ničeho. Prostě svůj a byl trnem v oku tamní společnosti. Kdyby nebyl takový, jakým byl, přišli bychom o jednoho z nejvýznamnějších autorů.

Tove Jansson určitě všichni znáte. Ne jen že Vás otravuji svými recenzemi na muminky, ale určitě jste něco četli nebo aspoň viděli jeden animovaný díl. Přiznám se, že k Tove jsem si našla cestu až v dospělosti. Až teď jsem ocenila ty malé potvůrky, které rozveselují děti na celém světě. Navíc to měla opravdu promyšlené, doprovázené kresbami a ty panečku jsou jedny z nejhezčích kreseb, jaké jsem kdy viděla. Tove Jansson napsala ale i novelu nebo povídky. Jednu povídkovou knížku mám doma a hrozně se na ni moc těším. Protože je to něco jako autobiografie. Je tam spousta jejích myšlenek a poznatků. A i když je její literatura spíše pro děti, kdejaký dospělý si najde to své. A navíc, v těch muminkovských příbězích se skrývá tolik moudrosti a dobroty. Dalo by se říci, že dětem pomáhala utvořit charakter a poznat, co je v životě správné a důležité...

Sofi Oksanen je finsko-švédská autorka, která mě učarovala už její první u nás přeloženou knihou, Očista. Její původ se hodně promítá do jejích knih a tím jsou její příběhy tak drsné a syrové. Je mi jasné, že nemusí sednout každému a přece jen, Baby Jane byla slabší kniha. Ale pořád ji zbožňuji a obdivuji. Očistu jsem četla asi 3x a stále se k ní ráda vracím (že bych ji znovu otevřela?). Byla jsem překvapena, že tento drsný příběh byl hrán i na prknech. Nějak si to nedokážu představit, ale musí to být něco zvláštního a mimořádného. Protože některé scény jsou vážně drsné. Viděla jsem film a ten doporučuji (pokud nemáte slabý žaludek), stejně jako knihu. Sofi Oksanen si prostě u mě našla své místo a neustále skupuji všechny novinky a vždy se těším na další a další.

Posledním autorem (a opět finským :D) je Arto Paasilinna. Tento muž je znám svým sarkastickým humorem. Svými satirickými, až nemožnými příhodami mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Tento pán je jedinečný ve svém oboru. Je jasné, že některé jeho knihy jsou slabší, ale to je u více autorů. Přesto se k němu ráda vracím. Něco jsem četla několikrát a vždy v těch příbězích objevila něco nového. Vždy mi dodají sílu a dobrou náladu. Jeho knihy se překládají do mnoha jazyků a celkově jich má něco přes 30. Doufám a pevně věřím, že nakladatelství Hejkal nezklame a bude v jeho překládání pokračovat. Protože ať tomu chcete věřit nebo ne, Paasilinnovy knihy jsou něco úžasného a chci (ne, musím!) mít všechny jeho příběhy ve své knihovně.

Vyčerpala jsem všechny oblíbené autory a třeba jsem Vám dala tip :) Dobře, všechny ne, ale to bych tu mohla být ještě za týden. Tito jsou nejzásadnější. Ti, kteří nějakým způsobem změnili můj pohled na svět a okolí a vůbec mi neustále dodávají pocit jistoty a dobré nálady.

Snad jsem Vás neunudila k smrti a doufám, že další článek z 5 knižních nej tu bude o něco dříve :)