Recenze ✩ Omyl komisaře Palmua ✩ Mika Waltari

Autor: Mika Waltari
Originální název: Komisario Palmun erehdys
Přeložil: Jan Petr Velkoborský
Obálka: Ivan Brůha
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2003, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 224
Zdroj: moje knihovna
V tomto překladu 2. vydání, v nakladatelství Knižní klub 1. vydání
ISBN 80-242-1034-7

2. díl ze série Komisař Palmu - zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlého dílu!!

O knize: 
Bruno Rygseck pochází z velice zámožné rodiny, avšak bohatství není všechno, a tak je jednoho dne chladnokrevně zavražděn, i když to vypadá jako nešťastná náhoda. Komisař Palmu se svým pomocníkem a detektivem Kokkim je povolán do služby a musí vyřešit tento zapeklitý problém. Opravdu byl Bruno zabit? Ale proč? Když je navíc zabita další osoba, Palmu nenechá nic na pochybách a musí nahlédnout do nitra této rodiny.

Můj názor: 
Po přečtení Kdo zavraždil paní Skrofovou? jsem nadšeně sáhla po druhém dílu, Omyl komisaře Palmua. I zde se Palmu musí potýkat se lží a lstivostí a znovu musí prokázat svůj důvtip a chytrost, aby případ vyřešil. Zápletka je opět skvělá, přidejte k tomu humor a napětí a vyleze Vám další skvělá detektivka ze starších let.

Zastavili jsme před vraty z umně tepaného železa. Pozlacená, kroucená písmena na mřížích tvořila monogram B. R. Zeď byla porostlá popínavými rostlinami hýřícími barvami podzimu, mezi listy pak vyčnívaly ostré železné bodce, které měly zahnat vetřelce.
Vrata byla otevřená. K domu vedla široká asfaltová cesta. Oba její okraje lemovaly jiřinky, trochu již ožehlé mrazem, trávník však byl dosud jasně zelený. Při domu byla garáž, měla dvoje dvěře.

Ačkoliv jsem knihu už četla a tudíž mě po několika málo stránkách došlo, kdo je vrahem a co byla vražedná zbraň, stále jsem nadšeně četla dál. Unikal mi motiv, který je mimochodem nečekaný, a o to víc jsem byla začtená. Palmu je prostě mistr ve svých otázkách a logice. Když už si myslíte, že víte všechno, překvapivý Vás další nečekanou otázkou nebo dedukcí. Takže jsme znovu na začátku.

Komisař Palmu musí vyřešit vraždu, která zprvu jako vražda nevypadá. A nejhorší na tom je, že se stala v jedné zámožné rodině, kterou sleduje široká veřejnost a vyhledává drby. Bruno Rygseck je ona oběť a jak se zdá, je do toho nějakým způsobem zapletena celá jeho rodina. Každý lže, jak se mu to zrovna hodí a následně jsou odvoláni od případu, aby se to pokud možno ututlalo. Jenže co čert nechtěl, byl zabit další člověk. A tak se Palmu musí vrátit zpátky do toho hrozného domu a začít s vyšetřováním znovu.

Náš pisatel, bezejmenný policista, znovu potvrzuje svou natvrdlost. Ale popravdě, tentokrát jsem si tak připadala i já. Stejně jako on jsem nechápala nepřeberné množství otázek. Ale náš policista je přesto znamenitý. Ne jen že se stane hrdinou, ale jak trefně Palmu řekl, je to osel. Protože jako v prvním díle, i zde provede něco, co se mu jen tak odpustit nedá. A hlavně pochopit. Větší prostor dostal i Kokki, což je pěkné zpestření. Více se nám přiblíží a myslím, že je to dobrý policista. Docela jsem si ho oblíbila. Pak tu máme rodinu Rygsecků. Pamatuji si, že při prvním čtení se mi všichni zúčastnění pletli a já netušila, kdo je kdo. Kdo je teta, sestřenice nebo manželka. Ale teď jsem byla více v obraze a skvěle jsem si to užila. Nikdo z této rodiny mi nebyl sympatický. Snad možná ona zmíněná sestřenice. Ale hned s prvními stránkami je Vám jasné, že každý lže ve svůj prospěch a jejich hra je více než zlá a odporná. Navíc se tu nachomítne inženýr Vaara, spisovatel Laihonen a slečna Vanneová. Aby toho nebylo málo. Pěkně s případem zamotají, hlavně slečna.

Jak jistě chápete, nemůžu knihu nechat neohodnocenou a nedoporučenou jako skvělou detektivku. Nebyla sice nejlepší, ale já si čtení opravdu užila a už teď se těším na třetí a poslední díl, Hvězdy to řeknou. Určitě se po knize podívejte, budu zvědavá na Vaše názory :)

Bodování: