Recenze ⭑ Trojice ⭑ Sarah Lotz

Autor: Sarah Lotz
Originální název: The Three
Přeložil: Martin Pokorný
Obálka: Soňa Šedivá
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 472
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-242-4565-2

O knize:
12. ledna 2012. Atlantský oceán, Everglades, Kapské město, hora Fudži. 4 letecké nehody. 3 přeživší. Nebo 4?

Pamela May Donaldová zanechala na svém telefonu zprávu, ale stačila zemřít dřív, než ji dokončila. Pastor Len začal hlásit o černých jezdcích a apokalypse, neboť Pamela je prorok. Aikao Uri mluví o mimozemšťanech. A známá novinářka Elspeth Martinson se tomu snaží přijít na kloub v podobě knihy.

Nastane konec světa? Mají ony děti s leteckými neštěstími něco společného nebo měly jen štěstí..?

Můj názor:
Trojici jsem otevřela s obavami, i když jsem se na ni hrozně těšila a byla zvědavá. Jak se mi bude líbit? Dokážu se začíst? Věděla jsem jen, že je o leteckém neštěstí, ale už jsem si nepamatovala přesnější informace. A protože mě letadla a jejich neštěstí vcelku děsí, moje obavy byly na místě. Ale už s první stránkou mi bylo jasné, že jsem se obávala zbytečně.

Autorka píše lehkým, poutavým stylem a mě vlastně hned chytla do sítě a nehodlala pustit. Navíc to není psané z jednoho pohledu ale hned několika. Novinové výstřižky, nahrávky, chatová komunikace či černá skříňka. Lillian, Mona, Len, Rjú s Čijoko nebo Paul. Těch možností je několik. Podíváme se k příbuzným přeživších, ale i těch mrtvých nebo očitým svědkům z celého světa. Kdyby to byl jen souvislý text, věřím, že bych knihu stěží dočetla. Ale díky onomu přeskakování z jedné části zeměkoule do druhé, tomu dodalo svěžest, napínavost a zvědavost.

Kniha má deset kapitol a ta poslední se zabývá samotnou Elspeth Martinsonovou a dopadem její knihy o třech zázračných dětech. Ač byla kniha opravdu dobrá, konec mě zklamal. Ta poslední kapitola byla jako by autorka nevěděla, jak dál. Jakoby tápala ve tmě a nahonem vymyslela konec, který mi ale nesedí. Navíc to bylo zmatené a z posledních řádků jsem nevěděla, co si mám myslet. Jak to tedy nakonec dopadlo? Je fajn, když někdy autoři nechají otevřená vrátka Vaší fantasii, ale tady se to prostě nehodilo...

Čtivost tomu dodala i hravost jednotlivých kapitol. Chatové komunikace a další podobné jsou napsány jiný typem písma, než ostatní text. Takže vlastně stránky otáčíte a otáčíte, až zjistíte, že nemáte co. Navíc je to tak autentické a živé, že máte pocit, že se tyto katastrofy opravdu staly. Já sama jsem se přistihla, když jsem si říkala: co kdyby?

Jediné, co mi trochu lezlo na mozek a díky čemuž moje pozornost ustoupila, je fanatismus. Nejsem věřící, a tak jsou pro mě jistá "poselství" nepochopitelná. Díky tomu mi Len lezl pěkně na nervy a já si jen říkala, kdy mu dojde, že je vedle, jak ta jedle. Ale Japonci tomu dodali ještě větší korunu. Jejich vysvětlení bylo ještě lepší a logičtější :D Ale o tom přece tahle kniha je, ne? Stačí jedna věta a celý svět se zblázní...

Stephen King o knize napsal: "Vskutku úžasné čtení, od něhož se dá stěží odpoutat." A já s ním naprosto souhlasím. Dlouho mě nepohltila kniha, jako je tato. A na to, že jsem se obávala samotného tématu, musím říct, že jsem byla mile překvapena a děj mě opravdu bavil. A pokud bude vydána další autorčina kniha, nebudu váhat :)

Kvůli neslavnému konci, jak jsem psala výše, dávám jen 4 hvězdičky. Ale knihu jinak doporučuji, tahle by Vás neměla minout.

Bodování: