Zaujalo mě #10

Poslední článek do této rubriky jsem psala přibližně před měsícem a od té doby se onen seznam rozrostl o 13 knih (děsivé). Když nepočítám ty, které nosím v hlavě. Docela by se hodilo o nich zmínit, ne? :D Tentokrát to ale trochu zkrátím. Přiznávám, jsem líná. Ale také se už těším do postele (dneska to byl náročný den..) a zbytek dopíšu někdy další týden (snad). Tak hurá na ně! :)

Tou první knihou je Už mě vidíš? od Sharona J. Boltona. Narazila jsem na ni jen díky třetímu dílu, který nedávno vyšel a který se jmenuje Tak to je, tak to bude. Jedná se o thriller a na tuhle sérii jsem moc zvědavá. Novodobý Jack Rozparovač? Jejda, už aby se mi kniha dostala do ruky :D

Anotace:
Novodobý Jack Rozparovač děsí Londýn. Je tady ovšem jeden podstatný rozdíl...
Konec devatenáctého století. Londýnskými ulicemi obchází vražedný přízrak, který si nechává říkat Jack Rozparovač. Své oběti zohavuje a vyřezává jim vnitřnosti. Policii posílá výsměšné dopisy a je na své činy zjevně pyšný. Nikdy není dopaden.
Začátek jednadvacátého století. Jack Rozparovač se vrací. Jako by se zhmotnil jeho duch, jen tentokrát nevraždí laciné prostitutky, ale dobře situované ženy středního věku. Postupuje systematicky a brutálně, přesně podle svého vzoru: obětem podřízne hrdlo a vyjme orgány. Opět posílá dopisy na policii. A policie je bezradná stejně jako tenkrát.
Jeden rozdíl tady ale přece jenom je: vrah je podivně fixovaný na mladou policistku Lacey Flintovou. Proč se jí v dopisech vysmívá? Proč si vybral zrovna ji? Co od ní chce? Možná je klíč k dopadení pachatele právě v odpovědích na tyto otázky. A možná si nakonec bude Lacey přát, aby ty odpovědi nikdy nenalezla...

Tohle je tak trochu rarita. Minulý rok jsem si nasbírala nějaké bylinky do čaje, aby se ta zima dala lépe přečkat. A světe div se, mě ty čaje opravdu zachutnaly. Nic umělého, vše čistě přírodní. A proto, když jsem viděla tuto knihu, napadlo mě, že nevypadá špatně a mohla bych si ji pořídit. Encyklopedie bylin obsahuje charakteristiku rostlin, léčivé účinky a nějaké ty recepty.

Anotace:
Byliny jejich charakteristika a využití léčivých, výživových, vonných a kosmetických vlastností.
Kniha přináší popisy jednotlivých rostlin a jejich obrázky. U každé rostliny jsou uvedeny aktivní složky a možnosti jejího využití k léčebným, kosmetickým, jakož i gastronomickým účelům. Nechybí ani seznam zdravotních problémů a poruch, u kterých pomáhají přípravky z bylin, dále jsou zde návody na jejich přípravu i osvědčené recepty.

Román Sonáta pro Miriam mě zaujal jak svou anotací, tak svou obálkou. Linda Olsson má na svědomí už jednu knihu, Astrid a Veronika, a ta měla u nás velký úspěch. Příběh, odehrávající se na Novém Zélandu a ve Švédsku, je zahalen tajemstvím a náznaky minulosti. Je tu i zmínka o Osvětimi a já jsem na knihu vážně zvědavá.

Anotace:
Adam Anker, hudební skladatel a houslista, pobývá již nějaký čas v Krakově. Sponka v prachu u jeho nohou v parku v něm vyvolá příval vzpomínek na dceru Miriam a její náhlou smrt. Za mlčením, které ovládalo celý Adamův život, se skrývají mnohá tajemství. Znovu se vrací k příčinám, proč dcera vyrůstala sama s ním na Novém Zélandu. Myslí na všechno, co si neřekli, a na všechno, co nikdy nebylo řečeno mezi ním a Miriaminou matkou, švédskou malířkou Cecílií. Ani jeho matka, se kterou vyrůstal ve Švédsku, s ním nemluvila o bolestných věcech. Nikdy mu nepověděla o jeho kořenech ani o osudu jeho rodiny v Polsku za nacistické okupace a nenaučila ho mateřský jazyk. Adam si nyní uvědomuje, že totéž učinil své dceři. Rozhodne se mlčení prolomit a své minulosti se dopátrat. Jeho pouť vede ze slunného Nového Zélandu do starosvětského polského Krakova a posléze i na melancholický zasněžený ostrov stockholmského souostroví, kde kdysi zanechal svou životní lásku.
Podobně jako sonáta představuje hudební téma a v různých tóninách je pozměňuje, je Sonáta pro Miriam důmyslně komponovanou variací na důsledky mlčení. Sonáta pro Miriam je silným příběhem o hledání minulosti, rozkrytí tajemství, která byla příliš dlouho pohřbená, nezbytnosti sdílet s druhým člověkem důležité a bolestné události v životě. Vypovídá o zármutku, ztrátě, samotě a krutých volbách, je ale zároveň prodchnuta hudbou, láskou a konečně uskutečněnými rozhovory přinášejícími smíření. Její tóny ještě dlouho doznívají.

To bych nebyla já, abych si nezaškrtla i tu druhou knihu. Astrid a Veronika vyšla před osmi lety. Opět Nový Zéland a Švédsko. Je vidět, že autorka má k těmto zemím velmi blízko. A ano, já vím, že je to Švédka, tak je ta jedna země očividná. Vlastně obě dvě :D

Anotace:
Příběh prostý, teskný a nádherný jako stmívání nad zimními poli… Veronika se stěhuje z Nového Zélandu do pronajatého domu severně od Stockholmu. Hledá místo, kde by se vzpamatovala z nedávné smrti svého snoubence. Dům je nepřívětivý a cizí, ale postupem času mu vtiskuje svou tvář. A brzy přijde i setkání, které jí změní život. Astrid Mattsonová, kterou místní nazývají starou čarodějnicí, bydlí v jediném domě v sousedství. Stařena žijící osaměle v chátrajícím domě, pronásledovaná svou nelehkou, tragickou minulostí. Obě ženy začínají hledat cestu nejenom jedna k druhé, ale i k životní moudrosti a hlasu, jenž k nám naléhavě promlouvá z hloubi našeho srdce... Něžně, pronikavě a překrásně napsaný román Astrid a Veronika dokládá, jakou má vyprávění moc proměňovat nás všechny k lepšímu..

Dívka beze jména je kniha o ženě, která prožila dětství v pralese. Jak se sblížila s opicemi a jak se nedlouho na to začala chovat jako ony. Čím vším si musela projít, než se z ní znovu stal člověk? Žena, jejíž příběh mě neskutečně zajímá, je dnes už máma dvou dětí a která zaujala celý svět.

Anotace:
Hrála jsem si na zahradě. Najednou jsem uviděla kus černé ruky a bílé látky, kterou mi dali před obličej. Vykřikla jsem zděšením a ucítila jsem ostrý zápach chemikálie. Moje poslední vzpomínka, když jsem upadala do bezvědomí, byla jediná – teď zemřu. Druhý den ráno se probudila hladová a s bolestí břicha. A obklopená skupinkou opic! Lidoopové kolem ní utvořili kruh a občas se na ní jeden opičák zašel podívat zblízka. "Štouchali do mě a hrabali se mi ve vlasech. Křičela jsem, ať mě nechají a jdou pryč. Nic ale nepomohlo a musela jsem čekat, než dokončí svou kontrolu,“ vypráví.
Od toho dne měla novou rodinu. Chapmanová popisuje, jak kopírovala jejich zvyky a zvuky. Dokonce se začala i drbat jako opice, což bylo způsobené mimo jiné i blechami. Naučila se hledat potravu a šplhat po stromech. Naučila se přežít v pralese, informoval Daily Mail.
"Sílily mi svaly a kůže na rukou hrubla. Začala jsem lézt čím dál tím výš a nikdy nezapomenu moment, kdy jsem vyšplhala "na střechu“ pralesa. Výhled z vrcholků stromů byl naprosto neuvěřitelný, ten čerstvý vzduch! Především jsem se ale stala jejich plnohodnotným členem,“ vzpomíná.

Její život v očích panenky od Francouzsky Ingrid Desjours je kniha, na kterou se nesmírně těším. Nalákala mě na ni Hanka a tak bylo jasné, že tohle psycho, jak někdo poznamenal na DK, si rozhodně nenechám ujít. Už ji mám donesenou z knihovny, takže snad bude brzy recenze :)

Anotace:
Dvě zraněné duše. Dva sny o druhé šanci.
Potížista, cynik a misogyn Marc je po vážné nehodě přidělen k mravnostní policii. Při vyšetřování jednoho případu potkává jemnou dívku Barbaru. Barbara se stará o slepou matku, svůj život zasvětila péči o nerudnou, zahořklou ženu, která jí oplácí jen výčitkami a nadávkami. Jedinou útěchou je jí její sbírka panenek. Už brzy si bude moct jít koupit vysněný nový kousek, překrásnou panenku jménem Sweet Doriane.
Marca vyvádí Barbařin bezelstný pohled z míry. Její křehkost ho dojímá a zasáhne natolik, že je znovu ochoten uvěřit v budoucnost.
Zároveň je však přesvědčen, že Barbara je chybějícím kousíčkem skládačky, figurkou, kterou musí manipulovat, aby odhalil psychopata, jemuž je na stopě.
Ale co když se mýlí?

Kati Hiekkapelto napsala knihu Kolibřík, která měla ve své zemi velký úspěch. Kniha vyšla před dvěma dny a nebýt Šárky a jejího výčtu očekávaných novinek, asi bych o knize ani nevěděla. Ale anotace mě hned upoutala, tak jsem na ni velmi zvědavá.

Anotace:

Napínavý začátek nové detektivní série posílá Annu Feketeovou do ledové Arktidy, aby se zabývala palčivými problémy přistěhovalectví.
Maďarka původem, Jugoslávka místem narození. Někdejší uprchlice Anna Feketeová začala svou kariéru vyšetřovatelky v severofinském přímořském městečku. Ačkoli se již zcela integrovala ve své nové domovině, cítí se jako imigrant a cizinec — a to hlavně sama pro sebe. Navíc jejím kolegou je muž ve středních letech, který se netají svou xenofobií.
Annina kariéra ještě skoro ani nezačala a už se dostala k případu, který uchvátil celou zemi. Mladou ženu kdosi z bezprostřední blízkosti zastřelil brokovnicí. V její kapse policie nalezla přívěsek zobrazující aztéckého boha. Další vražda brzy následuje. Vše naznačuje, že se bude jednat o sériového vraha. Dokáže ho Anna dostihnout, než udeří znovu?
Kromě toho Annu trápí osud kurdské dívky Bihar. Dívka kontaktuje policii, ale bojí se pomsty a odmítá spolupracovat během výslechu. Má snad strach z vlastní rodiny? Dokud Bihar nezačne mluvit, musí Anna hledat důkazy jinde.

To by bylo pro dnešek vše. Mějte se krásně a během dalšího týdne Vám přinesu další várku :) 

Anotaci i fotky knih jsem použila z Databáze knih.