Originální název: Dykaren
Přeložila: Tereza Dudková
Přebal a vazba: Ricardo a Baronet
Ilustrace na přebalu: Stoltzedesing.dk
Nakladatelství: Baronet
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 440
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7384-687-9
2. díl ze série Fredrik Broman – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlého dílu!!
O knize:
Jenny Lundgren má podivné sny. Už několik nocí se nemůže pořádně vyspat, je zmatená, nesoustředěná, nevyspalá a ten hrůzný pocit, který ji začíná provázet i ve dne je nesnesitelný. Proto se rozhodne zajít na policii a oznámit, že její otec před osmnácti lety zabil mladou dívku a ona sama, jako malé dítě, toho byla svědkem.
O několik dní později najdou dva chlapci tělo potápěče. Zprvu nechápou, co se děje, jenže pak vystrašeni zavolají jednoho z chlapcových otců a ten pak zavolá policii. Smrt onoho potápěče je divná a záhadná.
Policie má dva nevysvětlitelné případy, které jsou zvláštní a k vyřešení aspoň jednoho z nich, je naděje velice mizivá. Stejně zapojí všechny své síly, aby se pak dopátrali k děsnému činu, který děsí jak Jenny, tak jejího bratra…
Můj názor:
Na tento druhý díl jsem se těšila už jen proto, že mě první hodně bavil. Čekalo mě o trošku menší zklamání, protože byl slabší. Chvílemi se děj táhl a některé úvahy byly nekonečné. Některé části případu jsem tušila dřív, než se k nim policisté vůbec dostali myšlenkou a prostě to bylo chvílemi chození okolo horké kaše. O takových sto stránek bych tomu určitě ubrala, získalo by to na napínavosti a mělo by to rychlejší spád. Ale i přesto přese všechno to bylo napínavé, čitelné a dobré. Konec byl trochu rychlejší, ale o to napínavější a konečně jsem se dopátrala k tomu, co se vlastně stalo.
Docela často jsem četla, že je kniha popisově rozsáhlá a někdo dokonce tvrdí, že by to tam být nemuselo, ale já jsem nic takového nezaznamenala. No, nezaznamenala… Něco málo tam určitě bylo, ale já si toho moc nevšimla. Lépe řečeno jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Protože podle mě to vůbec nevadí. Jen se víc vžijete do děje. A popisování krajiny mě bavilo, aspoň jsem si to dokázala lépe představit a mě ta mrazivá temnota tam v dalekém severu neděsí, takže o to to bylo pro mě zajímavější. Bez toho by to nebylo ono. Znám autory, kteří se v popisování vyžívají daleko víc…
Abych to shrnula, Håkan Östlundh je (dle mého názoru, rozhodně ho nikomu nevnucuji) jeden z nejlepších severských autorů detektivek a těším se na jeho další díly. Oba dva, které jsem zatím četla, mi měly co nabídnout. Napětí, akce, honičky za vrahy, rodinné problémy, ale i problémy ostatních vyšetřovatelů… Je tam toho hodně a myslím, že nudit se určitě nebudete.
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)