Originální název: Hirtettyjen kettujen metsä
Přeložil: Jan Petr Velkoborský
Ilustrace: Jiří Slíva
Graficky upravil a obálku navrhl: Pavel Hrach
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2006, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 204
Doporučená prodejní cena: 219,-Kč
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 80-86026-36-1
O knize:
Oiva Juntunen je velký zločinec, který lstí nechal zavřít své dva kumpány a on sám z toho vyšel velice dobře. Neboť třicet šest kilogramů zlata je třicet šest kilogramů zlata. Zato Sulo Armas Remes nastoupil slušnou kariéru v armádě. Teď už je ale sešlý věkem, závislý na alkoholu. A během cvičení, které měl zorganizovat, se potkal s Oivou. Co osud nechtěl, svedl tyto dva nesourodé chlapy k sobě a daleko v laponské pustině přežívají zimu. Oiva se schovává před svými kumpány, které by měli propustit z vězení a Remes se snaží vyléčit ze závislosti na alkoholu. A záhy se k nim přidává Naska Mosnikoffová, která prchá před úřady, neboť nechce skončit ve starobinci.
Všichni tři prožívají krutou zimu, plnou veselí, dobrodružství a spokojenosti. Daleko od okolního světa. Společnost jim občas dělá Pětistovka nebo nějaký zbloudilec. A právě s nimi mají pár nesrovnalostí a neshod…
Můj názor:
Už je to dlouho, co jsem Les oběšených lišek četla poprvé. Tento příběh byl vlastně prvním, co jsem od Arta Paasilinny četla a už tenkrát si mě získal. Tenkrát to byla láska na první čtení. K jeho knihám se stále ráda vracím, pořád mi mají co dávat a vždy v nich naleznu něco nového. Ale to sem asi nepatří. Teď ke knize samotné :)
Přečteno to budete mít asi za dva večery, pokud jste velcí čtenáři, tak možná i za jeden večer. Trochu černého humoru, veselosti a oslava krásy Laponska.
Jak jsem psala, "liška" si mě získala. Zlodějíček Oiva se snaží přežít a je vyděšen, když propustí jeho dva kumpány. A oprávněně, neboť ti dva neznají slitování a až žasnu, proč si vybral zrovna ty dva. Jak sám řekl, práce mu smrdí (dobře, neřekl to úplně doslova) a proto tak strašně rád zlodějíčkaří. Naproti tomu major Remes by měl být vážený muž. Vždyť je v armádě. Ale čas ho otupil a jeho život tak zevšedněl, že se snaží svůj život nějak oživit a dodat mu aspoň trochu veselosti. I když ne zrovna tím správným způsobem. Oba dva jsem si oblíbila, to bez debat. Každý je jiný a možná právě díky tomu si tak skvěle padnou do noty. Jsou mezi nimi značné rozdíly a občas jsou na nože, ale to dělá příběh zajímavější a napínavější a dodá mu trochu šťávy. Jenže se skamarádili hodně a tak každá hádka je přece jen chvilková.
Abych řekla pravdu, jsem ráda, že se tam objeví Naska. Tato starší paní je opravdu živel. Svéhlavá, samostatná a odvážná žena. Kdyby se tam neobjevila, možná by se stal příběh nudným a strohým. Naska to celé oživila a dala tomu nový směr. Její konec je smutný, ale zato úctyhodný.
Les oběšených lišek mě nepřestane bavit snad nikdy. Stále objevím něco nového a pokaždé mi vykouzlí úsměv na tváři :)
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)