Originální název: Si c’était à refaire
Přeložila: Dana Melanová
Grafická úprava obálky: Vendula Volkmerová
Nakladatelství: Motto
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 320
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-267-0125-5
O knize:
Andrew Stilman prožívá dny jako každá jiný Američan. Chystá se oženit se svou láskou Valerií, píše do deníku New York Times a každé ráno běhá. Jenže to se všechno změní poté, co ho jednoho rána někdo zabije a on se probere o šedesát dní dříve.
Jak je to možné? Co se to stalo? Andrew zjišťuje, že má jen šedesát dní na to, aby zjistil, kdo ho zabil a zabránil tomu. Ale dá se minulost změnit?
Můj názor:
Druhá šance je jedna z těch knih, které jsem si zařadila do "Chystám se číst" hned po vydání. A když jsem na ni po dvou letech konečně narazila v knihovně, neváhala jsem. Opravdu jsem se na ni těšila. Až doma jsem si z přední strany přečetla, že je to romantický thriller. Trochu jsem se vyděsila, protože jsem zrovna na žádnou romanci neměla náladu. Ale co, knihu jsem otevřela a...?
Četla se docela dobře, až jsem se divila, jak stránky ubíhaly a já byla najednou na sté stránce. Na prvních stránkách se seznámíme s hlavním hrdinou, jeho přítelem Samem a vlastně hned ona romantika nastane, když se opět setká s Valerií. To bylo trochu přeslazené a já v jednu chvíli myslela, že se snad tou sladkostí rozteču. Chtěla jsem thriller a to se mi pořád nedostávalo. Až když se konečně stala ona věc, nemohla jsem tomu věřit.
„Napínavý román nejprodávanějšího francouzského autora“, hlásá zadní strana. Nechce se mi věřit, že tohle je nejprodávanější francouzský autor. Buď mám špatný vkus já nebo ti lidi, co to nadšeně kupují. Zase tak dobré to nebylo. Podle mě to s thrillerem nemělo nic společného. Nebylo to ani trochu napínavé, ani drsné, ani nahánějící hrůzu. Prostě to nemělo nic, co ve mě thriller vyvolává. A má to prvky sci-fi. Protože kdo může říct, že se po své smrti probudil o několik dní dříve?
Vlastně jo, jedna část byla opravdu dobrá a vyvolala ve mě zvědavost. A to osud Rafaëla a Isabel a jejich dcery Maríe Luz. Jejich příběh mě zasáhl a já si jen říkala, jestli je to možné. Škoda, že to bylo tak krátké. Také osudy těch lidí v Argentině v době diktatury. Dokonce mě Argentina zaujala natolik, že jsem si na netu vyhledala jejich dějiny.
Nápad je to sice dobrý a musím podotknout, že se to četlo opravdu dobře. Tento Francouz píše opravdu čtivě. Ale nebylo to dostačující. Já se po žádné jiné jeho knize už asi nepodívám, nepřesvědčil mě.
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)