Jak nakupuji knihy?

Napadl mě další článek, kde bych se Vám přiblížila s knihami. Chvíli mi sice trvalo, než jsem to všechno srovnala v hlavě a pak hodila na papír (chápej word), ale je to hotové a je to tu :) Už podle názvu Vám musí být jasné, čemu se v tomto článku budu věnovat. Nákupem knih.

Kdysi, když jsem ještě nepracovala, nechodila na brigády a tím pádem neměla žádné peníze, vždycky jsem ukecala mamku nebo bráchu, aby mi nějakou koupili. Oba jsou členy Knižního klubu, takže to nebyl až takový problém. A když jsem dostala nějaké to kapesné, ne vždy jsem je využila na nákup těchto úžasných věciček, ale občas se povedlo. Někdy jsem si našetřila z peněz určené na přežití na intru, takže jsem si pak mohla pořídit skvosty jako Heroinové deníky, Cirkus prokletých, Kavárnu šílenců, Čachtická paní, Nový měsíc (tady upouštím od pojmenování skvostu). Bylo toho dost a nepamatuji si všechny tituly.

Pak jsem nastoupila do práce a já si konečně mohla pořídit, co jsem chtěla. Bez ohledu na to, jak na tom s penězi budu. Vždyť přece vydělávám, ne? Každý měsíc jsme s bráchou objednávali knihy z Buxu, bylo to pohodlné, rychlé a levné. Za rok 2012 jsem jich byla schopná nashromáždit 40 a stálo mě to i s poštovným (bez knih, co jsem koupila jiným) 8 412,- Což je dost, nemyslíte?

Od té doby jsem málokdy zabloudila do knihkupectví za účelem nákupu něčeho nového. Spíše jsem okukovala neznámé knihy a snažila si jejich názvy vtisknut do hlavy, že se po nich doma podívám na internetu. Nikdy to nefungovalo. Až později jsem se naučila si je zapisovat jako sms v telefonu. Stejně tak v knihovně nebo když zahlédnu nějaký leták.

Dříve jsem si schovávala účtenky. Zakládala jsem je do knih, abych měla nějakou tu sentimentální památku. Teď jsou všechny vybledlé a nejde nic moc přečíst. Myslím, že jsem něco i vyhodila. V roce 2012 jsem si pořídila speciální deníček a propisku, kam si tyto nákupy (spolu s četbou) píši. Mám v tom skvělý pořádek a kdykoli se můžu podívat, jak dlouho tu a tu knihu mám nebo kdy jsem četla tamto. Vím, že to je nesmysl, ale pro mně to má význam. Takový nesmyslný, nepochopitelný, ale důležitý, krásný a kouzelný význam. Možná za pár let to vyhodím do koše, co za nesmysl jsem to vedla, ale teď zapisuji již pátým rokem a jsem spokojená :)

Teď už knihy nekupuji. V knihovně mám spoustu takových, které jsem ještě nečetla a nechtěla bych to rozšířit o dalších 50 a více. Navíc jsem zjistila, že spousta úlovků, co jsem si nadšeně přinesla domů, nestálo za to. Buď jsem kupovala podle obálky, názvu někdy díky autorovi nebo soupisu ze zadní strany. A až pak jsem zjistila, že normálně bych ji nekoupila. Díky tomu jsem se znovu upsala knihovně. Chodím do dvou, V Brně do Mahenky a pak do naší městské. Je to lepší, protože už teď vím, že se k některým určitě nevrátím. Bohužel mi teď ty nevhodné překážejí v knihovně a já netuším, co s nimi.

Samozřejmě že jsem nákupu neodzvonila úplně. Mám spoustu autorů, které mám oblíbené a chtěla bych všechny jejich knihy, co u nás byly přeloženy. Takže když se jich pár naskytne, s bráchou třeba jednou za 4 měsíce objednáme a máme třeba na dalšího půl roku vystaráno. A jaké že jsou ti mí oblíbení autoři, bez kterých bych nemohla být a od kterých prostě MUSÍM mít všechny knihy? Jsou to Sofi Oksanen, Mika Waltari, Tove Jansson, Oscar Wilde, Arto Paasilinna, Laurell K. Hamilton a Petra Neomillnerová. Pak jich je celá řada, které mám ráda, ale nepovažuji za nutné mít všechny knihy. Spíš jen ty vybrané. A stejně, spoustu jich neseženu ani v antikvariátu :(

Tímto zakončuji další z mých velevážených nudných článků a přeji krásný den :)